Agentské dny

Mohlo by zavedení agentských dnů zabránit zákazu vína?

Paní komisní se sice komusi ze svých moudrých přikyvovačů pochlubila, že se v pátek transparentně potají setká s panem ministrem, mezi některými z Vás to však vzbudilo obavu, zda nemělo jít například o transparentně utajenou schůzku s ministrem zemědělství.

Ve víně se sice občas objeví i nějaká ta akreditace, jak jsme viděli na fotografiích u úvahy Ilustrovaná II a jak si můžeme poslechnout na You Tube, kde nám pan nespravedlnostní ministr vykládá, jak dohodl (viz: „Dohoda s Dvořákovou“), že paní komisní udělí bezproblémovou akreditaci plzeňským právům a ještě je pochválí za volbu pana profesora, se kterým se jí moc dobře pije. Ale kromě akreditace se ve víně občas objeví i všelijaké žmolky, korek a podle všelijakých přísloví, dokonce už i římských, dokonce prý i pravda.

Tomu je samozřejmě potřeba se vším komisním důrazem zamezit, takže podle některých z Vás zřejmě nelze vyloučit, že by transparentně utajené setkání mohlo být o zákazu všelijakých příměsí do vína, zejména pak pravdy, v horším případě o zákazu vína vůbec, neboť v národnějších nápojích typu piva se podle přísloví pravda nevyskytuje, ačkoli je staří Římané znali taky.

Nakonec ale vyplavalo na povrch, že mělo jít o setkání s panem novým ministrem školství. Ale o čem?

Podle § 96 odst. 1 správního řádu může ministr přezkoumat rozhodnutí svého úřadu vždy jen do dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodech přezkoumání jeho úřad dozvěděl.

V případě komisně nenáviděných plzeňských práv se to stalo už letošního 9. března, kdy tehdejší pan ministr, poté, co poznal, že paní komisní si počíná jako rozzuřená dělnice v padesátých letech, která při politických procesech odsuzovala nevinné podle stranického tisku a povelu, si zcela zcela překvapivě a nečekaně slova „Akreditační komise vydává souhlasné stanovisko…“ vyložil jako souhlasné stanovisko, ačkoli paní komisní tím logicky myslela pravý opak.

Mohla by ovšem pomoci například reforma počtů, nebo aspoň kalendáře.

Paní komisní jak známo ve své praxi zaujala stanovisko, že 13 (profesorů a docentů na olomouckých právech) je víc, nežli 25 (profesorů a docentů na právech plzeňských). Možná toho lze dosáhnout tím, že bojovníci proti otrokům kapitálu (tedy tak trochu i proti korupci), neboli agenti bývalé StB, se počítají víckrát, takže by otcem zjištění, že 13 je víc než 25, byl nejspíš známý agent Vilém.

Ale i 1,5 (na akreditace celkem osmi filozofických studijních programů bohatě stačí celkem dvanáct profesorů a docentů) je víc, nežli 25.

Z toho ovšem plyne celkem logicky, že když 1,5 je víc než 25, i dvě by mohly být víc nežli tři, dokonce víc než necelé tři.

Od doby zveřejnění důvodů prodloužení akreditace plzeňských práv uplynuly bezmála tři měsíce, což je podle komisní logiky méně než dva, takže lhůta určitě ještě běží.

A kdyby náhodou neběžela, mohli bychom přece zavést agentské dny, které by se počítaly jinak.

Už kdysi jsem si totiž dovolil citovat Coblitzovo pravidlo, jež říká, že komise dokáže přijmout rozhodnutí, které je ještě pitomější, než kterýkoli z jejích členů.

Hlavně však, abychom všichni respektovali přání paní komisní, vyjádřené tak lapidárně v jejím podnětu panu nejvyššímu státnímu zástupci (strana 6, třetí odstavec shora), které zní: „Míra nerespektování závěrů komise je totiž přímo úměrná míře nezávislosti Akreditační komise.“

« Zpět