Ahoj, Radovane

Svět je nevděčný a rychle zapomíná na ty, kteří jej obveselovali svými bláboly. Do paměti se zapíší jen ti komikové, kteří neopakují do zblbnutí pořád dokola jediný vtip, ale aspoň občas vymyslí, nebo převypráví, nějaký nový. Na obyčejný čisticí prášek záhy zapomenete, ale zapomenout na speciální plzeňskou čisticí směs by bylo vůči čističům kruté. Tolik se snažit, pomluvit spolužáky i kolegy, dosáhnout báječně demokratického stavu, kdy se jeden bojí promluvit před druhým, lidsky se dokonale znemožnit, a teď by po nich ani neštěkl už ani ten nevděčný pes, jehož pátrací hlavu si tak iniciativně sami nasadili?

Aby na ně svět náhodou úplně nezapomněl, vyplivlo tedy čisticí plzeňské velení zcela novou jedovatou slinu, že odebere akademický titul i těm, kdo ho nemají (studijní proděkan poreferoval vyděšeným novinám, že akademický titul bude odebrán i těm, kdo žádný diplom nemají). To je konečně docela nový fór. Zkusit sebrat někomu něco, co má, umí každý pitomec, pardon, každý průměrný kapsář. Ale zkuste někomu sebrat něco, co nemá a vůbec nikdy neměl.

Vysokoškolský zákon samozřejmě říká, že vysokoškolský diplom je doklad a ne osvědčení. Ministerští právníci konstatovali už loni v říjnu, že možnost přezkoumání diplomu podle správního řádu lze snad dovodit z charakteru diplomu jako dokladu o přiznání práva používat akademický titul. Plzeňští leštiči se sice ani zákonem nedají ovlivnit ve svatém přesvědčení, že diplom navzdory znění zákona je osvědčení a jako takový jej lze zrušit i za tisíc let. Je to sice nesmysl, ale prostší povahy mu mohou uvěřit, protože se navzdory své stupiditě může tvářit učeně. Jenže zrušit osvědčení, které vůbec neexistuje, to už je hodno použití opravdu speciálních prášků (jak jinak, pracích).

A tak, nikdy bych tomu nevěřil, se nakonec plní i další proroctví šéfky Akreditační komise.

Ta přeci svého času s očima věštecky vytřeštěnýma prorokovala, že plzeňská právnická fakulta je bezpečnostním rizikem pro stát. Nevěřil jsem jí, pokud vím, nikdo normální jí nevěřil, netuším, zda tomu dokázala věřit ona sama (můj oblíbený Moravan Sigmund Freud, který tvrdí, že za všemi palácovými převraty, věštbami a obdobnými aktivitami je jen sexuální frustrace, impotence a podobné radovánky, někde napsal, že věštec, který svým vizím věří, se při jejích přednášení zpravidla dostane do transu, čímž lze poměrně spolehlivě rozpoznat, zda předstírá nebo skutečně sám sobě věří, přiznám se ale, že tak důkladně jsem situaci nezkoumal), a vidíte, už je to možná tady.

Co těch pár nebohých velkých doktorů, magistrů a bakalářů, jejichž utajovaná jména si díky mlčenlivostí vázané komisi cvrlikají už týdny vrabci, ba i jiní ptáci, po střechách i jiných prostorách českých obcí a měst. Teď ať se třese zbytek národa, který titul nikdy neměl. Nemáš titul, nemáš diplom, nemáš nic, máš tedy neexistující osvědčení, a to my ti, bídný podvodníku, zrušíme. Možná to ani není bezpečnostní riziko pro stát, ale nejspíš jen docela obyčejná pitomost. Ale kdo to může vědět úplně jistě?

P.S. Protože řada mých přátel pořád není schopna pochopit jednoduché, logické a přehledné pavoukovité schéma, které televizní kolportéři rozdávali po chomutovských ulicích, nežli museli statečně uprchnout před jednou skvělou místní dámou, rozhodl jsem se je přeložit do označení v Čechách srozumitelnějších.

Vezměme si třeba takovou teorii, že existuje bohatý podnikatel, který i bez pantoflí utekl z Čech až na konec světa a teď bydlí třeba v Jižní Africe (jak se praví ve slavné písni, sebral se a prej šel, z Černošic do Seychel, prej šel…). Toho zastupuje nějaký slavný advokát. Ten slavný advokát ale zastupuje i nějaký velký podnik, například dopravní. Některý z cca dvaceti ředitelů toho podniku taky působí jako auditor jiné společnosti (působí v „controllingu“). Ta společnost, kterou ten pán audituje, koupila akcie také od venkovské společnosti spravující třeba stany (podle reportérů sice spravuje byty, ale já přece nesmím ani naznačovat). Protože správci stanů kupodivu velmi věří jednomu venkovskému advokátovi, trvali na tom, aby akcie i peníze byly uloženy právě u něj, než se obchod dokončí. A to přece znamená, aspoň podle investigativního (podle jiných debilního) pojetí světa, že onen venkovský advokát zastupuje uprchlého podnikatele v Jižní Africe (podle pozdější zmírněné, byť možná ještě hloupější verze je propojen s jeho advokátem).

Opravdu se bojím, koho všeho takhle zastupuji a přitom o tom nemám ani sebemenší tušení. Děsí mne ty hrůzné možnosti, například, že za mnou přijde člověk, jehož jsem nikdy neviděl, s nárokem na náhradu škody, že jsem mu zapomněl podat odvolání, když ho přece zastupuji, protože jsem loni v metru potkal jeho tehdejšího účetního (advokáta, auditora…).

Kdybychom tomu pavoukovi po vzoru naší mývalice Matyldy ukousli většinu nohou (nevím, jestli bychom si pochutnali jako ona) a zjednodušili ho vynecháním celého prostředku (pro některé pseudokolegy, kteří nestíhají skládat zkoušky: necháme jen začátek a konec), mohli bychom získat příklad ještě stručnější a z plzeňského hlediska srozumitelněji: šéfka Akreditační komise je propojena s Dělnickou stranou, protože podle mediálních zpráv je zastupuje stejný advokát (uznejte, že je to opravdu hovadina). Nechme proto pavouky mývalům, ti se jimi totiž neotráví (navíc je jedí rádi a úplně zdarma, nepotřebují k tomu ani koncesionářské poplatky).

« Zpět