Anglický recept

na hrůzy života (s ujištěním páně Werichovým)

Už kdysi dávno jsme si připomněli rovněž dávný anglický recept.

Když lidé krutě strádali, když je tížila hrůza kolem nich, smutek a žal, když je deptala drsná doba a plíživý děs, ulehčovali si tím, že se chodili smát bláznům. Byl to dobrý recept, za pár drobných se mohli dost nachechtat a na chvíli zapomenout na to, jaký je svět kolem nich.

Za pouhé dvě tři koruny na každého z nás, včetně kojenců, které autoři postupně dostali, můžeme následovat anglický vzor a zahnat chmury vyvolané pařížskou tragedií lehkým úsměvem nad něčím, co je nám předkládáno s tak vážnou tváří, že už to samo je smíchu.

Ty dvě koruny jsme navíc už stejně zaplatili (pochopitelně krát počet obyvatel), takže račte vstoupit. Ostatně, už pan Werich nám svého času zaručil, že budete nadmíru spokojeni a že se to bude líbit.

První hádanka hned u vchodu, kdo neuhodne, dostane pár facek. Podle § 1335 odst. 1 našeho občanského zákoníku jestliže je zástavou pohledávka zástavního dlužníka za zástavním věřitelem, nezaniknou pohledávka ani dluh splynutím osoby dlužníka a věřitele. Co tedy dělat, pokud si dlužíte, pět, deset či tisíc korun? Povedete na sebe exekuci?

A když zdědíte po praprarodičích jejich pohledávku pro oněch pět korun, co Vám kdysi půjčili, musíte na sebe podat insolvenční návrh (protože máte dva, tedy více dluhů, které sám sobě nesplácíte?)?

Hádanka k neuhodnutí: jakýpak je rozumný účel ustanovení, podle kterého nezaniknou pohledávka ani dluh splynutím osoby dlužníka a věřitele? Můžete hádat, pro začátek třeba tisíckrát.

A kdyby to bylo naopak? Podle § 1639 odst. 1 občanského zákoníku totiž dědí v páté třídě prarodiče rodičů zůstavitele. Takže, zůstavitel se narodil svým rodičům, když jim bylo dvacet, ti se narodili svým rodičům, když jim bylo dvacet, a ti se narodili svým rodičům taky když jim bylo dvacet, což je dohromady šedesát, plus těch sedmdesát: v krásném mladém věku 130 let se dědicové páté třídy mohou ujmout dědictví a pěkně si zařádit. A protože přitom řádění budou spotřebiteli, budou navíc pod zákonnou ochranou.

Občanský zákoník se totiž samozřejmě na mnoha a mnoha místech zaklíná nezbytností ochrany spotřebitele, a proto v § 1315 odst. 3 zakazuje některá ujednání, která by mohla poškodit zájmy spotřebitele a také osob, které zaslouží stejnou ochranu jako spotřebitel, například malých a středních podnikatelů. A kdopak si to tedy zaslouží stejnou ochranu jako ten všemi soužený spotřebitel? Kdopak je ten chudák střední podnikatel, jehož musíme chránit stejně jako chudáka důchodce při nákupu všelijakých tretek?

Kategorie mikropodniků, malých a středních podniků je složena z podniků, které zaměstnávají méně než 250 zaměstnanců a jejichž roční obrat nepřesahuje 50 milionů EUR, anebo jejichž bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 43 milionů EUR (jak stanoví čl. 2 odst. 1 Přílohy I nařízení č. 651/2014/EU).

Vzpomínáte si ještě na Velikonoce? Když pan místopředseda Nejvyššího soudu prozradil státní tajemství, že nový občanský zákoník je doslova prošpikovaný absurditami. Čemuž pan předseda Nejvyššího správního soudu moudře přikyvoval, že to je tím, že novou legislativu tvoří hlupáci (což musí velice vědět, neboť autory nového občanského zákoníku zná z nejmenované západočeské metropole, z níž pochází a kde oni ještě donedávna škodili, pardon, školili).

A ona zmíněná záruka pana Wericha, že nás nový občanský zákoník opravdu nadchne?

To je blbý, to se bude líbit, ujistil nás přece.

« Zpět