Aspoň že ten svatý

Petr nezklamal.

Už dávno jakýsi nejmenovaný adept práv (a taky herec, hudebník, spisovatel atd., nějaký Jiří Voskovec) vymyslel skvělé moudro, že čím více lidé bez rozumného důvodu pronásledují jiné, tím větší blbci jsou, a napsal to, jak ostatně celkem známo, do předmluvy ke skvělému románu jakéhosi hanebného rychlostudenta (nějaký Škvorecký, který si zase pro změnu klidně vystudoval filozofii jen za pouhé tři roky).

Ale bez ohledu na toto voskovcovské, ba bohužel spíše univerzální, kriterium, můžeme s trudným povzdechem poznamenat, že lidé jsou už jako ty včely.

Že nevděk vládne světem, víme určitě všichni, ale na přístupu k novému občanskému zákoníku je to vidět asi nejvíc.

Do jeho účinnosti jsme věděli, že blechy, komáři, ovádi, vosy nebo včely jsou leda tak bzučícím bodavým hmyzem, zatímco díky němu povýšili (komáři, ovádi atd.) na zvířata, jež občanský zákoník definuje jako živé tvory nadané smysly (v § 494). Zatímco vosy, komáři nebo blechy prostě vidí, slyší a cítí jako my, velryby a delfíni pro změnu neslyší a macarát jeskynní a jemu podobní zase nevidí, takže kdo ví, třeba tak úplně zvířaty nejsou?

A jak se autorům ty včely odvděčují?

Ačkoli by se snadno mohly zbavit svého nesympatického, ba přímo protivného vlastníka a vybrat si jiného, laskavého, sympatického, skutečného, upřímného zoofila, který by je přece měl mnohem raději, vůbec se k tomu nemají. A stačilo by k tomu tak málo: pokud podle § 1014 odst. 1 občanského zákoníku vletí roj včel do cizího obsazeného úlu, nabývá vlastník úlu vlastnické právo k roji a není povinen původnímu vlastníkovi včel ani nic hradit.

Pod plytkou záminkou, že to včely ještě nikdy v dějinách svého rodu, čeledi ba ani řádu (blanokřídlí) nedělaly, se naše včely tomuto skvělému způsobu změny vlastnictví (s)prostě vyhýbají.

A co lidé? Kupodivu si počínají skoro jako ti medonosní členovci (tedy včely). Když si konečně mohou natrhat na cizích hlavách či jiných částech těla vlasy, vousy, chlupy nebo nehty, najednou je jim to zatěžko. A přitom se podle § 97 odst. 2 občanského zákoníku přece má za to, že souhlas k oddělení té části těla, která se přirozeně obnoví, byl udělen.

Aspoň ten svatý Petr nám dělá trochu radost. I když se u svého Mistra učil (či snad dokonce studoval!) pouhé tři roky a je patronem motorkářů, aspoň nám nadělil trochu sněhu, takže můžeme konečně šikanovat sousedy (vždyť podle § 1019 odst. 1 občanského zákoníku má vlastník pozemku právo, aby soused upravil svou stavbu tak, aby z ní nepadal na jeho pozemek sníh, a před kompletní přestavbou střechy ho nezachrání ani tání, neboť vlastník pozemku má právo i na to, aby soused upravil svou stavbu tak, aby z ní na jeho pozemek nestékala voda).

Tak aspoň že ten svatý Petr nám pomohl využít zákonného textu tak nebývale hlubokého (po stránce kvality samozřejmě, neboť spojení „nízké kvality“ je příliš nevýstižné).

« Zpět