Autorský honorář

Autorský honorář je autorský honorář. Není proto divu, že drama naší doby přináší příjmy jeho tvůrcům. Jak pěkně třeba profitoval takový pan ministr nespravedlnosti z děsivých dramat, jež si tak tvořivě vymyslel, ať již v Plzni na vysoké škole, anebo v hlavním městě na vysokém úřadě. Pro upřesnění: myslím teď samozřejmě toho současného ministra nespravedlnosti, ne žádného dávného blba, který kdysi vymýšlel odebírání akademických titulů a jiné podobné zhovadilosti (to v pradávných totalitních časech, kdy se ještě válčilo za Čepičky a kontroloři popíjeli alkohol s udavači z řad kontrolovaných, něco dnes samozřejmě nemyslitelného).

Rozdíly mezi politiky jsou vážně nebetyčné (nebo taky propastné?).

Jeden poskytne z jakési podivné humanity bezúročnou půjčku, čímž kolegovi hanebně ušetří zhruba čtyři tisíce, a je po zásluze odsouzen.

Jiný je naopak po zásluze veleben. Například pan spravedlnostní ministr, který povýšil charitu na vyšší, odbornější úroveň, a učinil první krok k tomu, aby byl státní rozpočet progresivně, transparentně a smysluplně rozdán chudině.

Jak známo, rozdal totiž studentům desítky tisíc, ale určitě ne proto, aby ho volili (je jen náhodnou shodou okolností, že ho volili) do děkanské funkce, ne, on jim je daroval z čisté lásky. Kdyby škola měla víc peněz, rozdal by peníze více potřebným (takhle mu zbyly jen pro pět), ale každopádně udělal maximum proto, aby na rozdávání zbylo! Povyhazoval totiž desítky učitelů, čímž vznikla velice významná úspora, kterou by mohl rozdat chudým, případně svým přátelům (kteří jsou přece také chudí, přinejmenším duchem). Není už jeho vina, že byl předčasně povolán od devastace vysokého školství k devastaci dalších institucí, například státního zastupitelství, kteréžto odpovědné úlohy se rovněž úspěšně zhostil (zatímco úkol totální devastace fakulty byl prozatím odložen).

Po zásluze by také mělo být oceněno, že sice vyhodil, na koho přišel, či kdo mu přišel pod ruku, ale na druhou stranu obětavě domluvil s paní komisní předsedkyní, že to nevadí: jak slyšíme na oné známé nahrávce na You Tube („Dohoda s Dvořákovou“), ujednal s ní totiž, že pokud bude do čela fakulty zvolen někdo, s kým se jí dobře pije (viz fotografie u úvahy Ilustrovaná II), je akreditace naprosto bezproblémová.

Konec konců v tomto směru paní akreditačně-komisní měla velmi široké mantinely pro posouzení: než by počet málem třiceti profesorů a docentů na plzeňských právech poklesl na 1,5 profesora či docenta na jeden studijní program, kteří pořád bohatě stačí na akreditaci například filozofům, mohla by se vyhodit ještě obrovská spousta učitelů!

Tato příležitost, jak se zdá, byla promarněna a osoby, se kterými se paní komisní tak dobře pije, odešly kamsi jinak, a co horšího, své úžasné reformy si prý vzaly sebou.

A teď ještě bude bývalý pan ministr dopravy kandidovat ve volbách v kraji pana ministra nespravedlnosti.

Jakže to kdysi napsal pan Jerzy Lec? Opravdu teď nemám na mysli onu známou větu: Dva černé charaktery, a tak odlišné barvy!

To rozhodně ne, protože pan ministr dopravy, i když bývalý, přece jednal podle soudního rozsudku z lidských pohnutek, dokonce podle soudu v určitém směru i pochopitelných, a takhle pan ministr nespravedlnosti (bohužel stále ne bývalý) rozhodně nikdy nejednal, nejedná a jednat nebude.

Na druhou stranu je pan nebývalý ministr v kolektivu oblíben (a na to pamatoval pan Lec okřídlenou větou, že jsou lidé, kteří naleznou zalíbení v lecčems, třeba v telecím mozečku) a ve státním rozpočtu možná něco zbyde na dary z čisté lásky?

« Zpět