Břetislav marxista

Pravé marxisty prostě najdete všude.

Že je například paní komisní čelnou marxistkou, nám potvrdil i pan premiér (v onom rozhovoru pro Lidové noviny, kde také uvedl, že ve své akreditační funkci rozhoduje podle pocitů a známostí a učinila tím z akreditačního procesu slabé místo vysokého školství).

Že byl císař František I. (1768–1835) komunista a slovakofil, jsme zjistili díky důvodové zprávě k novému občanskému zákoníku, ve které byl pojem „právní úkon“ (který císař František nechal zavést do občanského zákoníku z roku 1811) odhalen jako komunistický slovakismus.

Nedejme se mýlit tím, že komunisté ani komunimus v roce 1811 ještě neexistovali (slovo zřejmě jako první použil až v roce 1840 John D. Barmby), to jen svědčí o císařské lstivosti pana Františka I. a ostatně i II. (trošku paradoxní se může zdát, že František byl nejdřív František II. jako císař Svaté říše římské a teprve potom se z něj stal František I., císař rakouský).

Vzpomeňme si, že se dodnes traduje, že bratra Mongolfiéra napadlo sestrojit horkovzdušný balón, když teplý vzduch z čajníku nadmul sušící se podprsenku jeho manželky, jež tím pádem (ne ta manželka, ale onen kus prádla) odletěla k výšinám (konkrétně ke stropu), ačkoli, jak jsme si už vícekrát zdůraznili, nezodpovědná Herminie Cadolle vynalezla podprsenku až o desítky let později. Nebo si vzpomeňme, jak paní komisní neomylně určila, že počet profesorů a docentů na plzeňských právech katastrofálně poklesne (v té době konstatovala pokles počtu docentů u devíti na deset, neboli o čtvrtinu, ale věděla už, že bude mnohem, mnohem hůř). Hlavně dobře věděla, že když odejde profesor, se kterým se jí pilo tak dobře, že za jeho zvolení nabízela to své nejcennější (neboli akreditaci), nebude tato ztráta zacelena ani desítkou jiných.

Nyní se sice ukazuje, že dokonce Břetislav (1005–1055) měl sice své světlé stránky, ale byl taky komunista či aspoň marxista, jestli ne dokonce slovakofil?

Sice do svých Dekret v roce 1039 zakomponoval požadavek, aby „vaše manželství, jež jste doposud měli nepořádná po způsobu hloupých hovad, byla od této chvíle zákonná (…).“ Tím se přiblížil nynější moudré úpravě, kdy se lidé nebudou muset trmácet na úřad či do kostela, aby se vzali, ale budou to moci zvládnout sami, klidně posunky nebo i jinými jednoznačnými pohyby, případně ještě všelijak jinak, klidně v tom nejhlubším soukromí.

Neboť podle § 659 nového občanského zákoníku sice vzniká manželství i kladnou odpovědí snoubenců na otázku, zda se chtějí vzít, vyslovenou před úřadem nebo církevní institucí, ale „manželství vznikne i jinak, je-li zřejmé, že snoubenci prohlašují svou sňatečnou vůli.“ Takže vztahy, jež leckdos po způsobu hloupých hovad uzavírá, budou nyní zákonným sňatkem.

Na druhou stranu ovšem Břetislav také kázal osoby obviněné ze země vyhnat (zpravidla do Maďarska, tehdy do Uher), neboli zavedl kýžený stav, kdy obvinění samo stačilo pro uložení trestu.

Potrestejte smrtí všechny podezřelé a všechny, kdo by mohli být podezřelí, a všechny členy jejich rodin, hlásal přece už velký vzor všech pravých marxistů, Vladimír Iljič, leninské pojetí presumpce neviny, jak jsem si skromně dovolil připomenout včera.

Břetislav I. byl sice feudální měkkota (namísto zaslouženého trestu smrti podezřelé jen vyháněl do Uher), ale zjevně byl zastánce stejných principů jako Lenin, paní komisní a další marxisté-leninisté.

« Zpět