yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Budoucí historik
to nikdy nemá lehké.Historik v takovém pětadvacátém století by to neměl vůbec jednoduché. Ačkoli, psal by takový vědec zřejmě, se až dosud soudilo, že v evropských zemích byl středověk zaokrouhleně vymezen zhruba roky 500 – 1500, objevují se typicky instituce, o nichž nebylo sporu, že byly ryze středověké, ještě o řadu staletí později (například reálná břemena, označená již počátkem 19. století za středověká, se nečekaně objevila znovu v českém občanském zákoníku z roku 2012).
Středověké právo v řadě případů předepisovalo ordály, tedy tak zvaný Boží soud. V českých zemích se například ordál vodou používal ve formě potopení svázaného do vody. Pokud obviněný vyplaval, byl jasně čaroděj, jestliže se však řádně utopil, byl evidentně nevinný (a tudíž nebyl čaroděj). I kdyby soudce náhodou věděl, jak to doopravdy je, stejně musel boží soud nařídit, neboť šlo o vrcholný důkaz.
Proto ještě v jedenadvacátém století nejmenovaný exministr spravedlnosti vyzýval (viz Právo 30.9.2009), aby policie přešetřila na nejmenované západočeské fakultě, zda vůbec existovalo 35 ze 65 obhájených disertací, ačkoli všichni věděli, že jsou v knihovně, a přísně střežené tajemství, že tam jsou, někdo během týdně vykecal úplně všem, takže muselo být oficiálně prohlášeno, že tam jsou (což už samozřejmě nikoho nezajímalo, neb se marně těšili na ordál policií).
Ordálová filozofie se přitom projevovala i v řadě dalších souvislostí, z nichž mnohé jsou patrné při zkoumání občanského zákoníku, zejména v souvislosti s důvodovou zprávou k němu, nekompromisně zpracovanou týmiž autory.
Ona důvodová zpráva nás totiž poněkud nečekaně informuje, že nový občanský zákoník „neomezuje rozsah zajištění nepeněžitého dluhu obvyklou cenou pohledávky,“ přičemž však občanský zákoník právě to činí. V § 1368 odst. 1 totiž omezuje zajištění nepeněžitého dluhu cenou pohledávky v době vzniku zajištění.
Stejně tak se důvodová zpráva chlubí, že nový zákoník omezuje rozsah důvodů, kdy nelze pohledávku postoupit. Zatímco občanský zákoník z roku 1964 stanovil (v § 525 odst. 1), že nelze postoupit pohledávku, která zaniká smrtí věřitele, podle § 1881 odst. 2 občanského zákoníku nelze postoupit pohledávku, která zaniká smrtí (tedy jak dlužníka, tak i věřitele). Sami na první pohled vidíte, k jak velkému omezení důvodů, pro některé nelze pohledávku postoupit došlo (velmi zjednodušeně řečeno došlo ke snížení z jednoho na dva).
Pravdy se prostě někdy lze dobrat opravdu jedině Božím soudem. A pokud jde o občanský zákoník z roku 2012, někdy ani to ne, uzavírá posmutněle budoucí historik.
