Celý svět slyšel tu zprávu TASSu,

nebo vlastně asi neslyšel.

191. den nepřestupného roku je dnem výročí založení tiskové agentury bývalého Sovětského svazu (TASS), jež je. především pokud jde o pravdivost, úplnost, prostě naprostou objektivnost, stále vzorem mnoha našich skvělých osobností, i když už ne nepřekonatelným.

Proto také nejmenovaná paní už jen chvilku komisařka mohla směle a zodpovědně vstoupit do řad komunistické strany, protože nemohla ani tušit, že komunisté pronásledují své politické odpůrce, neb, jak pravila: pochopte, tehdy se o tom nepsalo. Pochybné a neseriózní bytosti mého typu sice zhusta četly v denním tisku, že konečně zavřeli Havla a mnohé další a že republiku si rozvracet nedáme, ale jednak, kdo by nám věřil, a jednak opravdu nevíme, o čem psal onen TASS.

Karel Čapek sice na pražské univerzitě studoval trochu moc rychle, jen v letech 1911 až 1914, a navíc ani nechtěl být komunistou, ale přece jen by nám mohl leccos objasnit jeho výrok, že demokracie slušné lidi omezuje, zatímco těm druhým dává možnost se projevit.

Historická nespravedlnost, bující již odedávna, však kupodivu slaví své nepěkné úspěchy i zde. Snad všichni chovají v opovržení a výhradně s posměchem zmiňují někdejší Prügelpatent (Výpraskový patent) č. 96/1854 říšského zákoníku, jehož § 11 umožňoval provinilce trestat tělesnými tresty (odtud i lidový název předpisu). Ale kdo dnes ví, že za autorstvím tohoto nařízení stál rytíř Anton von Hye, jistě velký vzor našeho dávného pana exministra kmotrovské spravedlnosti (neboť se v časech demokratizace hbitě stal ministrem spravedlnosti, školství i kultury, tedy ten pan Hye). Kdo dnes vůbec zná nějakého pana von Hye?

Podobně už prakticky všichni ví, že nový občanský zákoník je velký legislativní zmetek, ale jeho autoři zůstávají v hlubinách zapomnění, v tomto případě spíše blahodárného.

Pro nás určitě a pro ně nejspíš také, neboť alespoň mohou bohorovně, leč jistě objektivně, nový kodex do jisté míry kritizovat a psát o ustanoveních, jež tak pracně a za tolik peněz daňových poplatníků sesmolili, že například „§ 1878 odst. 2 získal již v den vstupu nového občanského zákoníku punc nepoužitelnosti (…) a právního smetí“ (Eliáš, K.: Problematická ustanovení nového občanského zákoníku a jejich výklad, Bulletin advokacie č. 11/2013, str. 27 a násl.).

Nelze ovšem opomíjet, že nový občanský zákoník překonal skutečně nespočetné představy.

Vždyť už kdysi někdejší německý kancléř (Willy Brandt) tvrdil, že demokracie nesmí vést k tomu, aby se v rodině hlasovalo, kdo je otec, jenže právě to podle § 800 občanského zákoníku možné je. Podle jeho prvního odstavce výjimečně může dítě osvojit i jiná osoba než manželé nebo jeden z nich (ač, jak praví důvodová zpráva, třeba nežije sama). V takovém případě si potom taková nesezdaná rodina prostě odhlasuje, který její člen dítě osvojí, aneb, jak se volávalo před lety: už je to tady!

Jestli to nebude tím, jak jsou autoři zmíněného díla hluboce oddáni moderní demokracii. Ta totiž podle Stanislava Jerzy Leca počítá hlavy, ale ignoruje mozky.

« Zpět