Černý Petr?

Černého Petra si tedy nakonec vytáhl, nebo spíše nechal vnutit, pan rektor. Faktem je, že už se uzavíraly sázky, kdo do oné nevábně páchnoucí hmoty nakonec vstoupí, zda to budou její tvůrci a vynálezci, kteří se ujali fakultního vedení, nebo někdo jiný, a že se tím veřejnost, zejména akademická, dlouho upřímně bavila, takže nějakého rozhodnutí opravdu bylo zapotřebí. Rektor Západočeské Univerzity tedy osloví absolventy, v jejichž studiu se zjistily nejasnosti.

Ale když vidí, jak úspěšně shánějí novopečení vedoucí pro školu, kterou vedou, peníze (zatímco rozpočet veřejných vysokých škol poklesl o 2–5%, na plzeňských právech je to 20%), jak úzkostlivě dodržují zákonem předepsanou mlčenlivost a nenechají uniknout do médií ani sebemenší informaci, natož pak nějaká konkrétní jména, jak pečlivě dbají o dobré jméno školy, jejích učitelů a studentů, jak čestně drží veřejně dané slovo, že nikoho z učitelů nevyhodí, jak dodržují princip presumpce neviny, nebo jak se důsledně řídí zákoníkem práce (který třeba nedovoluje jen tak vyhodit odborového funkcionáře) a jak se přitom roztřeseně skrývají za papíry s analýzami od svých známých, jen aby nemuseli za něco nakonec nést odpovědnost sami, ani se mu příliš nedivím. Konec konců děkanská slova, že došetření a označení viníků bude trvat v řádu dnů, mi znějí až příliš jako ona slavná totalitní hláška, že někoho teď budou ještě pár dní soudit a pak ho popraví.

Očistíme-li mediální sdělení od kupy balastu a normalizátorských výkřiků (pak sice skoro nic nezbyde, ale přece jen), zjistíme, že pan rektor se podujal došetřit, co došetřeno být má.

Doufejme, že se nyní konečně dočkáme objektivního posouzení. Absolventi se už nebudou dozvídat z médií, co všechno ohledně nich měla škola pokazit a že jsou proto právě oni sprostými podvodníky, o celé měsíce dřív, než někoho ze školy vůbec napadne je kontaktovat. Doufám, že učitelé se už nebudou z halasných mediálních prohlášení dozvídat, že se od nich škola musí očistit, zatímco v děkanových dopisech čtou, že s ohledem na bídnou finanční situaci fakulty se s nimi musí bohužel s krvácejícím srdcem rozloučit, nebo dokonce, že by uvítal, kdyby se přece jen znovu ujali alespoň nějaké práce (protože, jak známo, normalizátoři obvykle pro samé honění čarodějnic běžnou práci nestihnou).

Kdyby média ještě pár let vydržela předvádění nového vedení, mohli se studenti dozvídat z novin nebo z televize nakonec třeba i svůj rozvrh a fakulta tak mohla ušetřit spoustu peněz za papír. Jenže chápu, že jsou věci, které se prostě vydržet nedají.

Jenom, jak mi dnes řekl jeden vážený pedagog z úplně jiné vysoké školy, jehož syn soustavně zalézá pod skříň, protože si hraje na děkana hledajícího nikdy neexistující trezor, už nebude taková legrace.

P.S. Ještě se přece jen musím vrátit k arachnofilním tragédům (reportérům jedné nejmenované televize). Opravdu mne nadchla dáma, která je vykázala ze svého chomutovského chodníku, z něhož natáčeli naši bohužel nepříliš reprezentativní fasádu, s tím, ať vypadnou a přestanou obtěžovat slušné lidi (dodala i další věci, které nemohu reprodukovat). Jak se praví v Princezně se zlatou hvězdou: Ti ale uháněli. Taky mne nadchla dohoda sousedů, že na reportérské otázky budou nadále reagovat: „www.dockindl.cz.“ Mnohokrát díky.

« Zpět