Čest vítězům

Všichni právníci to vědí, a studenti, kteří jimi doposud nejsou, ale kteří se v příštích letech stanou navzdory nepravdivému osočování, zapšklé, závistivé zlobě a nespravedlivé šikaně hrdými absolventy Fakulty právnické Západočeské Univerzity v Plzni, to vědí stejně dobře: plzeňská právnická fakulta je školou, na které učí na slovo vzatí odborníci, kteří jsou kromě toho slušnými lidmi. Lidmi, kteří chápou obsah slov solidarita, pravda, právo a lidskost.

Samozřejmě jsme občas (například včera) svědky podivných tanečků, šlapaných s cílem zachránit aspoň kousek tváře těm, kteří ji stejně nikdy neměli. S aktuálností analýzy obrany Moskvy před německými vojáky, prováděné v květnu 1945 (neboli s obvyklou aktuálností svého uvažování) rozebírala paní komisní, jak by s laskavostí sobě vlastní mohla pomoci studentům plzeňských práv v tom nepravděpodobném případě, že by rozhodnutí ministerstva bylo zrušeno. Soudem, na základě žaloby, kterou může podat buď veřejný ochránce práv (ten však včera, například pro České noviny, ale hlavně pro studenty, řekl, že ji nepodá, neboť pro ni nevidí ani důvod, ani veřejný zájem), nebo nejvyšší státní zástupce (který si vzal čas na rozmyšlenou). Paní komisní si může velmi úspěšně, ba dokonce efektivně, kousat nehty.

Zajímavé ovšem je, že podle její výrazně protikorupční nabídky (dám akreditaci za změnu Vašeho názvu z fakulty na ústav) jsou na plzeňských právech dobří a kvalitní učitelé, dost dobří na to, aby mohli dostat potřebnou akreditaci na dostudování tamního studenstva (ovšem jedině, bude-li změněn název, který má, jak vidno, pro kvalitu výuku zcela zásadní význam). Nabídka: dám akreditaci za změnu Vašeho názvu z fakulty na ústav je ovšem ryze protikorupční: co by to taky muselo být za mudrce, aby dával korupční nabídky přímo na kameru? Ovšem pro jen jistotu: zuby nechat (úplatek protislužbou), tvárnice nebrat!

Paní komisní tedy přišla na to, co všichni normální lidé poznali už dávno: plzeňská právnická fakulta je školou, na které učí na slovo vzatí odborníci, kteří jsou kromě toho slušnými lidmi. Lidmi, kteří chápou obsah slov solidarita, pravda, právo a lidskost.

Ti, kdo takoví nebyli, už na plzeňských právech neučí.

Bohužel tu už nebude učit ani skvělý pedagog, který předával své hluboké znalosti několika generacím právnických studentů. Učitel, proslavený svým smyslem pro humor, neuvěřitelnou škálou vědomostí a ještě hlubší lidskostí. Doktor filozofie, práv a věd, který nakonec spojil svůj život, a to bohužel ve všech smyslech těchto slov, právě s plzeňskou právnickou fakultou.

Pan doktor Masopust dostal naštěstí ke svým posledním narozeninám (se zpozděním jen několika málo dnů) dárek, o který obzvlášť stál: prodloužení akreditace magisterského studijního programu na plzeňské právnické fakultě do roku 2016.

Bohužel už nebude na fakultě učit.

Přesto bude pořád s námi: budeme si ho připomínat nejen při dnešním rozloučení, ale hlavně v nejrůznějších životních situacích a bude dál čapkovsky žertovat v našich vzpomínkách. Dokud se my sami nestaneme vzpomínkami.

Jak se praví v jedné slavné trilogii: Věčná čest padlým vítězům.

« Zpět