Co by bylo, kdyby II.

Známe to dobře z pohádkových příběhů o zlých Bludimůrách a jiných zlostných, nespravedlivých stařenách: v pohádkách se bytosti přeměňují. Spravedlivý, moudrý a krásný člověk přejde z jednoho místa na druhé a je z něj rázem úskočný, škaredý hlupák, a naopak. Jakmile na slovo vzatý, renomovaný odborník vstoupí na půdu plzeňské právnické fakulty, přestane umět nejen svůj obor, ale i číst a psát a jeho publikační činnost se rázem rozpadne v prach, který rozfouká vítr do všech koutů světa. A naopak, neboť zřejmě nejde o nevratný proces.

Paní komisní nás už dlouho zásobuje děsivými příběhy, jež u vína se spolustolovníky vymýšlí, nyní však, jak se zdá, změnila žánr do říše čar a kouzel. A taky dokonale vyvrátila nemoudré tvrzení páně Shakespearovo, že pod jiným jménem růže rděla by se stejně. Právě naopak: změňte jméno a libá vůně se změní v odporný puch, jemné okvětní lístky v ohavné, chlupaté lupeny a rostlina celkově zodporní.

Nevěříte? Paní komisní se dnes slavně zúčastnila senátního povídání na vždy vděčné téma, co by bylo, kdyby (co všechno by se mělo dělat, kdyby ministerstvo školství neprodloužilo akreditaci plzeňským právům, což ovšem udělalo). Smysluplnost takového rozprávění je vedlejší: paní komisní však oznámila, že kdyby se fakulta přetvořila (přejmenovala) na vysokoškolský ústav, mohli by na něm studenti klidně dostudovat, přičemž Akreditační komise by jim k tomu na potřebnou dobu udělila akreditaci (že ji neuděluje komise, ale podle § 78 odst. 1 zákona o vysokých školách ministerstvo, je jistě zanedbatelný detail).

Podle paní komisní na plzeňské právnické fakultě jednak soudci Ústavního soudu hanebně vyučují ústavní soudnictví a exekutoři exekucím, zatímco učitelé píší často dokonce i učebnice: prostě samí nedoukové a neumětelové.

Ovšem kdyby se fakulta přejmenovala na ústav, mávnutím čarovného proutku by nic z toho nevadilo, ba právě naopak.

Kdo neměl to štěstí zaslechnout tuhle originální, neotřelou pohádku na veřejnoprávní obrazovce (já jsem měl to štěstí, že jsem musel pilně pracovat, tak jsem to neviděl), může si ji přečíst například na Ihned. cz (ostatní servery jí, myslím, zaslouženě nevěnovaly žádnou, nebo téměř žádnou, pozornost).

Kromě absolutního potření pana Shakespeara ovšem zmíněný nápad představuje žádoucí inspiraci ryze národními vzory. Akreditaci na potřebnou dobu za pouhopouhou změnu názvu?

Známe to všichni: Vytrhnu Vám zuby zadarmo.

Zuby nechat! Úplatek protislužbou.

Tvárnice nebrat!

Neboli: Neber úplatky, neber úplatky, nebo se zblázníš!

Takže akreditaci za změnu názvu? Nebrat (mimo jiné proto, že ji škola už má).

« Zpět