yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Mnohokrát už jsem napsal, že v normální zemi se nestuduje podle správního řádu.
Překvapilo mne, kolik z Vás zaujalo, co se asi tak může stát 5.dubna 2010, a tak, abych Vás nenapínal nad míru přiměřenou poměrům, Vám to prozradím hned zítra, ale už dnes bych Vás rád varoval, že je to jen docela obyčejná blbost, to zase normalizátoři někde něco nedomysleli, což je u nich ovšem zcela běžné. Jak ostatně kdysi řekl už jeden slavný signatář Charty 77 (hledej, šmudlo, hledej): chcete-li normalizovat, musíte se smířit s tím, že Vám povládne Jakeš.
Když na podzim normalizátoři, kteří potřebovali aspoň nějaké zásluhy za záchranu plzeňských práv před nebezpečími, jež sami iniciativně vyvolali, vypustili několik jmen údajných hříšníků (po více než měsíci pak začali s kontrolou a skoro po půl roce koptění konečně na těch pár nešťastníků něco upletli nebo vymysleli a tak jejich jména jako velké překvapení prozradili znovu), lidé jen zírali a někteří jim snad i věřili (to proto, že podle poučky pana exministra první lež zaujme tím víc, čím je nehoráznější).
Vladimír Iljič by se v hrobě zavrtěl radostí, kdyby v něm ovšem byl. Protože však neleží v hrobě, ale ve svém mauzoleu, možná média záhy přinesou zprávu o nečekaném pohybu nebo úsměvu někdejšího proletářského vůdce. Klimatizací se k němu určitě dostala zpráva, že se leštiči plzeňských práv stali vzornými následovníky jeho objevných postupů. Především těch, které vyjádřil ve svém díle Krok vpřed, dva kroky vzad.
Navzdory tomu, že komise složená i z pseudorevolucinářů existenčně závislých na zjištění jakéhokoli aspoň sebemenšího nedostatku si musela vytrhat zbytky vlasů a se skuhráním a vykrucováním smutně uznat, že víc než 99,3% plzeňských studentů vystudovalo práva bez sebemenší chybičky, pořád mluví o tom, jak bylo na plzeňských právech všechno špatně.
Svět je nevděčný a rychle zapomíná na ty, kteří jej obveselovali svými bláboly. Do paměti se zapíší jen ti komikové, kteří neopakují do zblbnutí pořád dokola jediný vtip, ale aspoň občas vymyslí, nebo převypráví, nějaký nový. Na obyčejný čisticí prášek záhy zapomenete, ale zapomenout na speciální plzeňskou čisticí směs by bylo vůči čističům kruté. Tolik se snažit, pomluvit spolužáky i kolegy, dosáhnout báječně demokratického stavu, kdy se jeden bojí promluvit před druhým, lidsky se dokonale znemožnit, a teď by po nich ani neštěkl už ani ten nevděčný pes, jehož pátrací hlavu si tak iniciativně sami nasadili?