Deidova pravda

Kdo je David Deide? Spisovatel, který nám umí opravdu mnohé záhady vysvětlit.

Vzpomínáte si ještě, jak jedna nejmenovaná komisní dáma skákala nejmíň metr vysoko, když její autoritativní výrok: „Akreditační komise vydává souhlasné stanovisko…“ přeložil tehdejší ministr školství do lidské řeči tak, že Akreditační komise vydala souhlasné stanovisko?

Vzpomínáte si ještě, jak tatáž postarší dáma nejprve slibovala bezproblémovou akreditaci za zvolení profesora, se kterým se jí tuze dobře pilo (jak vypráví pan ministr nespravedlnosti na You Tube ve výmluvném, byť značně huhňavém monologu: „Dohoda s Dvořákovou“), a přitom letošního 4.února v médiích vypravovala, že plzeňská práva nemůže zachránit nic a nikdo, i kdyby si nakrásně přivedla profesorů a docentů, kolik chtějí?

Jak nejprve v médiích oznamovala, že ministr školství bez jejího souhlasu nemůže vůbec nic? Že její občanská komise vydává moudra, od kterých se nesmí nikdo nikdy odchýlit? Že ministr školství je zločinec, protože porušil zákon zavedené praxe? Že ona sama je nezávislá na právu, rozumu a čemkoli dalším? Že veřejným zájmem jsou zhrzené pocity členů její komise, což vyjádřili zejména tím, že se nepodepsali pod text, jímž obtěžuje pana nejvyššího státního zástupce?

A jak náhle, poté, co pan ministr provedl cosi podle zákona, ale v krajním nesouladu s jejími pocity a známostmi (podle nichž zásadně vždy rozhoduje, což ocenil i pan premiér v rozhovoru pro Lidové noviny), ohlásila v témže podnětu panu nejvyššímu státnímu zástupci převratný objev dosud netušeného základního principu (str. 6, odstavec třetí onoho podnětu), že „míra nerespektování závěrů komise je přímo úměrná její nezávislosti?“

Což pochopitelně úplně všichni uznávají rádi a nadšeně.

Tahle navzájem se naprosto se popírající prohlášení nám byla dlouho skutečnou záhadou.

Kdo by řekl, že se jejího řešení dobereme kdesi na půl cestě od Hodinové věže (Saat kalesi) a Yivle Minavre (Rýhovaného minaretu) směrem k malebným troskám Athénina a Apollónova chrámu v Side, s mozkem rozvařeným zdejším pětačtyřicetis­tupňovým žárem a tělem rozbodaným ostrým štěrkem a mohutným kamením, které zde vydávají za písečnou pláž?

Kromě zmíněných trosek (a mnoha dalších) jsem zde totiž narazil na Cestu pravého muže od Davida Deidy, což je kniha autora, který je jakousi anglickou kombinací tibetského lámy a našeho někdejšího slavného doktora Plzáka.

Co píše onen moudrý duchovní učitel? Ženy nelžou, i když to tak často vypadá. Jen s proměnlivostí podobnou počasí říkají pokaždé něco jiného. V ženské skutečnosti jsou slova a fakta až na druhém místě za proměnnými náladami… Proto když posloucháte ženu, naslouchejte jí, jako byste naslouchali oceánu nebo šumění listů ve větru. To, co slyšíte, jsou zvuky, chcete-li hudba, provázející proměny její nálady: obsah není neměnný, jako nejsou neměnné pocity a nálady…(str. 72–74).

To, na co si žena stěžuje, je jen zřídka kdy to, na co si chce stěžovat doopravdy. Věřit doslovnému obsahu toho, co říká, a reagovat na něj, je chyba (str. 127).

Ať už si ženy stěžují na cokoli (str. 126) nebo mají jakoukoli náladu, přejí si, aby v muži panovala přítomnost mužského principu. Když si žena stěžuje, měli bychom to brát jako signál a ještě více se zaměřit na svůj životní cíl. Jestliže budeme brát ženiny stížnosti doslovně, necháme se jimi vykolejit a ztratíme směr. Její stížnosti totiž jen odrážejí její momentální náladu, často si však žena stěžuje proto, aby Vás varovala, že její lásku můžete ztratit…

Často to vypadá, jako by žena testovala, nakolik je muž schopen nenechat se vykolejit (str. 65). Zkoušky na sebe berou různé podoby: stěžuje si, mění svá rozhodnutí, zpochybňuje Vaši misi, podkopává Vaše rozhodnutí i smysl Vašeho života. Pokud Vás to vykolejí, neobstojíte ve zkoušce. Na ženu působí nesmírně eroticky, pokud Vás může vnímat jako sílu, která se nedá zmást… Žena, která Vás nejvíc miluje, Vás bude nejvíc zkoušet, bude podkopávat Vaše rozhodnutí, kritizovat a odsuzovat Vás, mařit Vaši cestu, ztěžovat Vaše úkoly, aby Vám dala možnost vytrvat, ukázat, že Vaše pravda je silnější, než ostny, jimiž Vás popíchá (str. 69).

Jak vidět, bývalý pan ministr školství v testu lásky obstál (stejně jako studenti a učitelé plzeňských práv, až na několik málo odrodilců). Přejme i dalším, aby si podobně jako oni zasloužili hlubokou komisní lásku.

« Zpět