Der Plattner

aneb je na čase přinést další

nepopiratelný důkaz, že autoři našeho nového občanského zákoníku skutečně nejsou žádní Einsteinové. Ne, že by to nebylo kařdému hned jasné, ale pro jistotu.

Samozřejmě, ten pan Einstein pod plytkou záminkou geniality a s podobnými hloupými nestandardními výmluvami studoval poměrně nedlouho a choval se velice slušně ke studentům i ostatním lidem, především ke kolegům učitelům, což se o pánech autorech samozřejmě říci nedá, neb k něčemu podobnému by se jistě nesnížili. Ale hlavní důkaz je docela jinde. Pány autory by jistě ani nenapadlo toužit po práci s plechem, ať již pozinkovaným nebo měděným.

Když jsem v ranních mlhách potkal velmi milou dámu ze sousedství, jež se nadšeně těší na narození potomka, sevřelo se mi srdce. Uvědomil jsem si totiž, že její s takovou láskou očekávané dítko je ubohým, nešťastným sirotečkem. Jde totiž o dítě teprve počaté, ale dosud nenarozené, což je na milé paní sousedce již poněkud viditelné, řečí práva, zejména římského nasciturus (neboli ten, kdo má být teprve zrozen). A jak už jistě dávno víte, rozhodli se páni autoři v novém občanském zákoníku nekompromisně definovat matku. Po dlouhém přemýšlení, co by to asi tak mohlo být, byla definice konečně hotova: Matkou dítěte je žena, která dítě porodila (§ 775 občanského zákoníku). Takže nasciturus v břiše naší sousedky, či přesněji o něco níže, žádnou matku nemá. Naštěstí mu to dlouho nevydrží a sirotkem bude jen do narození.

Zodpovědně a pečlivě se dnes celá řada zákonodárců snažila rozpoznat, co je pro prostý lid nejnebezpečnější a co by tudíž mělo být zakázáno. Inovativně přitom zjišťovali, že kromě kouření je velkým zdravotním rizikem také pojídání tučného masa, případně polibky, takže by to i ono mělo být rovněž zakázáno. Ale nikoho nenapadlo připomenout tak lapidární, a přesto nezměrně důležitou věc, že máme nový občanský zákoník, takže to s tím kouřením může být docela jinak.

Podle § 111 odst. 3 občanského zákoníku přece každý má právo, aby s tím, co vzešlo z jeho těla, bylo naloženo důstojně (a má právo na informace, jak s tím bylo naloženo).

Zatímco provozovatelé kanalizací řeší, kde vzít na výměnu trubek za průhledné a lehké děvy smolí vzory evidenčních lístků, nikdo se nezamýšlí, zda dým valící se skrze sympaticky zažloutlý chrup není náhodou také právě tím, co pochází z lidského těla. A zda je dost důstojná pomlouvačná kampaň o tom, že to škodí zdraví, nota bene zdraví kolemjdoucích.

Už jsme (zatím marně) předkládali návod, jak snadno a rychle přivést lichváře k šílenství. Protože § 1368 odst. 1 občanského zákoníku umožňuje sjednat i nepeněžité příslušenství (tedy jaksi nepeněžitý úrok z prodlení), stačí si přece půjčit hromadu hnoje a dlouho, opravdu dlouho zůstat v prodlení.

Nebo jak přivést tamtéž (tedy k šílenství) poctivého, leč ukecaného skladovatele, když podle § 2426 odst. 2 občanského zákoníku „škodu způsobenou vadou výrobku nahradí, upozornil-li na ni.“

Pan Albert Einstein kdysi po první jaderné explozi pravil: „Kdybych věděl, co všechno to způsobí, stal bych se raději klempířem.“ Vlastně to neřekl, určitě řekl, že by byl raději der Plattner, pokud by mluvil rodnou řečí, případně by řekl plumber, pokud by to řekl řečí země, kam musel emigrovat.

Ani císař pán (František I. a současně i II.) přece nevložil do občanského zákoníku z roku 1811 termín právní úkon (který je podle autorů našeho kodexu výplodem komunistického právního myšlení, jakož i komunistického slavakofilství), ale vložil tam typicky slovenské (a komunistické) das Rechtsgeschäft.

« Zpět