Dobrovolná diskriminace

Kolik oslů je zapotřebí na zpracování našeho nového občanského zákoníku?

Ta otázka se pořád vnucuje.

Když si ve Sbírce zákonům pročítám originální, zbrusu nové, nosné a elegantní formulace nového občanského zákoníku, vždycky se mi vtírá otázka, kolik vlastně by na takové veledílo bylo třeba oslů? Podrobná analýza jako obyčejně chybí.

Docela určitě by nestačil jen jeden či dva, možná by jich k nečemu tak velkolepému bylo potřeba dokonce deset, i víc. Ale kde v takovém případě brát? Tolik pořádných, nefalšovaných oslů v naší zemi snad ani nepotkáš.

Ostatně, posuďte sami, tedy ne to, kdy a kde potkáte takového nebo jiného osla použitelného na nový občanský zákoník, ale posuďte ony bezkonkurečně orginální kreace, zveřejněné ve Sbírce zákonů:

Opakovaně už jsme zmínili, že při v rámci prací na novém kodexu byl téměř mimoděk přistižen císař František I. jako slovakofil a nadto i komunista (což se k monarchovi opravdu nehodilo), protože vnutil svým národům v roce 1811 termín právní úkony, v důvodové zprávě k novému občanskému zákoníku odhalený jako komunistický slovakismus. I když snad neplatí: co Habsburk, to komunista, a nadto slovakofil, dovolil jsem si (u úvahy Císař komunista) Vám předhodit kopii jeho zavrženíhodného feudálně-komunistického tex­tu.

Podle § 16 občanského zákoníku z roku 1811 každému člověku jsou vrozena jakási práva, jichž možno poznati rozumem. Na ustanovení § 19 odst. 1 nového občanského zákoníku je obzvlášť dobře vidět, jak neuvěřitelně jeho tvůrci od oněch dávných dob pokročili a jak překonali feudální úpravu: podle tohoto moderního kodexu totiž každý má vrozená, již samotným rozumem a citem seznatelná přirozená práva. Vidíte určitě sami už na první pohled onen zcela zásadní, přímo převratný rozdíl.

Zatímco v době temného středověku měli vrozená práva poznatelná rozumem, my budeme od roku 2014 mít vrozená práva seznatelná nejen rozumem, ale i citem (tedy i smysly).

Už jsme se samozřejmě zamýšleli nad neskutečnou obětavostí kodexových překladatelů, protože si zřejmě přisoudili podstatně méně práv, nežli kolik jich budou mít ostatní. Protože opakovaně a důsledně projevili svou naprostou bezcitnost (ve vztahu ke studentům, ve vztahu je škole, na které působili, ve vztahu ke kolegům, ve vztahu ke všem a všemu), nerozeznají totiž chybějícím citem logicky některá práva, přičemž podle citovaného § 19 odst. 1 má přece každý jen ta práva, která lze poznat citem. To už nemluvím o situacích, kdy se chovali vyloženě nechutně, v takových případech pak totiž nebudou mít ani práva seznatelná chutí.

Taková dobrovolná diskriminace zaslouží nejvyššího uznání.

Ledaže bychom ocenili jejich neskutečnou obětavost tím, že bychom jejich přirozená práva poznávali za ně, například hmatem? Myslím, že by se nějací ti dobrovolníci, kteří by hmatem rozeznávali jejich práva (např. plácáním otevřenou či zaťatou dlaní po jejich tvářích či chrupu) mezi stovkami neoprávněně šikanovaných studentů rádi našli.

Ačkoli nový občanský zákoník představuje největší a nejzásadnější návrat k feudalismu, Ministerstvo spravedlnosti jako obyčejně selhalo.

Byla totiž promarněna příležitost rozdat text aspoň těm nejvyvolenějším na pergamenu.

Pravda, Codex gigas, největší kniha světa o váze zhruba 75 kilogramů, někdy nazývaná také Ďáblova bible, byla v podlažickém klášteře u Chrudimi napsána na pergamenu, k jehož výrobě bylo potřeba 160 oslích kůží. A kolik by tedy bylo vlastně třeba oslů na nový občanský zákoník?

Záhada trvá.

« Zpět