Doklad nebo blbost?

Když na podzim normalizátoři, kteří potřebovali aspoň nějaké zásluhy za záchranu plzeňských práv před nebezpečími, jež sami iniciativně vyvolali, vypustili několik jmen údajných hříšníků (*po více než měsíci pak začali s kontrolou a skoro po půl roce koptění konečně na těch pár nešťastníků něco upletli nebo vymysleli a tak jejich jména jako velké překvapení prozradili znovu*), lidé jen zírali a někteří jim snad i věřili (to proto, že podle poučky pana exministra první lež zaujme tím víc, čím je nehoráznější).

Dnes už spousta lidí vyhledává literární a myšlenkové skvosty v pinožení novopečeného svatého oficia na plzeňských právech (pro pseudostudenty, kteří nemají pro samé pomlouvání čas se vzdělávat: stručně řečeno, je to inkvizice) a jeho nadbíhačů a zásobuje mne jimi v nezpracovatel­ném tempu.

Tak jsem třeba obdržel nadšený mail: „Konečně na to přišli: Za plzeňský průšvih (samozřejmě byl ten výraz poněkud jadrnější) může děkan! Hurá!“ a po nějaké době střízlivější a posmutnělé: „Aha, ještě na to nepřišli, oni nemysleli Pospíšila.“ Podobně mi teď připomněli, že Západočeská Univerzita do konce dubna (snad i letošního) vypátrá a označí viníky situace na plzeňských právech. To bude překvapení, že to budu já (já bych pochopitelně pro změnu navrhoval docela jiné kandidáty), ale znamená to taky, že ona mediální masáž, o které už dnes ani hodně malé děti nevěří, že nebyla domluvená a v horším případě mastně zaplacená nebo vyhandlovaná, byla zcela vyfantazírovaná, protože Univerzita podle vlastního prohlášení viníky teprve najde.

Ve stádovitém, leč, jak univerzitní prohlášení ukazuje, zatím vymyšleném (viníci BUDOU vypátráni a určeni!), unisonu hanobícím plzeňské studenty (až na jednoho) a absolventy (až asi na tři) snadno vyniknou intervala lucida (mohl bych říci, hádej, pseudostudente, co je to za novou nadávku, ale protože jsem učitel, vysvětlím, že to jsou okamžiky prozření pomatených), jakým třeba je poukaz na iDnes na packaly paní Kopicové (termín použit v blogu Právníci ministryně školství radí jednat protizákonně), kteří objevili, že vysokoškolský diplom je dílem osvědčení a dílem doklad. Věrní dopisovatelé těchto stránek se tedy ptají: když je vysokoškolský diplom zčásti osvědčení a zčásti doklad (zvláštní forma rozhodnutí), znamená to snad, že například univerzita zruší někomu levý horní roh jeho diplomu jako osvědčení a zbytek ponechá, protože lhůty pro zrušení dokladu už jsou dávno tam, kam se český národ tak rád vzájemně posílá? Je případně možná obrana, že osvědčení není levý horní roh, ale ve skutečnosti pravý dolní? Neměl by někdo v rámci jednotného postupu rozhodnout, který roh diplomu je osvědčení? Co když si někdo ustřihne (utrhne, ukousne) část diplomu, označenou v zájmu jednotného postupu za osvědčení a spálí ji (rozemele, rozžvýká, spolkne?)? Bude se potom rušit výsledek jeho počínání (např. trávení), nebo se bude rušit neexistující osvědčení?

Konečně. Protože jsem celkem normální, neumím pronikat do myšlenkových (myšlenkových?) postupů normalizátorů a tak netuším, zda chtějí úředně rušit například produkty trávení. Dovoluji si však upozornit, že jejich dosavadní počínání svědčí spíše pro druhou variantu. Jestliže vysokoškolský zákon říká, že diplom je doklad, nelze dost dobře svévolně dovozovat, že jde o osvědčení, jak činí packalové všech proveniencí (nejen packalové paní Kopicové, na něž se na iDnes upozornilo). Potom ale nikdo, kdo má vysokoškolský titul, nemá osvědčení a zdá se, že normalizátoři nejspíše naleznou zalíbení právě v rušení neexistujících osvědčení.

Jenže kdo si může být jist? Ani oni si jisti nejsou, jinak by nemuseli složitě vymýšlet, že v Plzni neplatí ustanovení správního řádu o odvolání (tuhle geografickou zvláštnost, že v Plzni neplatí části zákonů pojednávající o odvolání, jsem zatím nenašel v žádném průvodci, ačkoli by určitě přilákala řadu turistů). Možná, že podle nich neplatí jen na některých místech Plzně, a proto se tak hádali, kdo z nich tu ostudu nakonec podstoupí. To se ale spletli: na Borech, kde sídlí rektorát, ustanovení o odvolání platívala.

To bylo tehdy, když pan rektor nechtěl uznávat ukrajinské vzdělání na všelijakých školách a ministerstvo na základě odvolání užhorodských a obdobných absolventů uznávalo užhorodské a podobné vzdělání za rovnocenné českému (možná si vzpomenete na někdejší nesmyslný blábol, že to dělala plzeňská právnická fakulta: pak ovšem znovu doporučuji si přečíst příjmení, kterým je podepsána vyhláška č. 249/2009 Sb. Ta paní, která to podepsala, nějaká PhDr. Kopicová, totiž na plzeňských právech nikdy nepůsobila).

Hádanka pořád platí: copak se asi stane 5.dubna letošního roku?

P.S. Myšlenkový postup normalizátorů přece jen zaslouží určité shrnutí. Nejsa šeredným a ohyzdným pavoukem, oddaným jen bezuzdnému žraní (ano, i druh druha požerou) neumím uplést tak pěkně propojenou síť (jak psal pan Brehm), tak udělám jen pár bodů:

1. Ačkoli zákon o vysokých školách výslovně říká, že se na rozhodování o právech a povinnostech studentů nevztahuje správní řád, normalizátoři si myslí (no, vlastně si to snad ani myslet nemůžou, ale říkají to), že vztahuje.
2. Ačkoli zákon o vysokých školách výslovně stanoví, že vysokoškolský diplom je tzv. doklad (zvláštní druh rozhodnutí) a stejně tak stanoví, že doklad a osvědčení je po každé něco docela jiného, normalizátoři říkají, že diplom je osvědčení (ministerští právníci označení na IDnes jako packalové paní Kopicové se přece jenom nemohou tvářit, že zákon o vysokých školách neexistuje, a tak zkouší kompromisní variantu: vadilo by moc, kdyby to bylo nějak půl napůl, kousíček osvědčení, kousiček dokladu?).
3. Ačkoli správní řád výslovně stanoví (v § 81 odst. 1), že účastník může proti rozhodnutí podat odvolání, pokud zákon nestanoví jinak (zákon nikde nic, tedy ani „jinak“ nestanoví), normalizátoři říkají, že na některých místech Plzně tato ustanovení neplatí (a to ani tehdy, pokud tam dříve platila, například když ministerstvo na základě odvolání uznávalo užhorodské vzdělání za rovnocenné s českým).

Jak jsem zjistil, na některých místech Plzně neplatí ani stará poučka, že právo má být filtrem mezi blbými nápady a jejich realizací.

« Zpět