Einsteinova mise

Každý občas plní nějaký ten úkol. A když se to nepovede, odnesou to občas ti druzí. Možná zpravidla.

Už mnohokrát jsme si na těchto stránkách dovolili upozornit nejen na to, že nevděk světem vládne, ale také že žijeme v době hrubě nevyužitých příležitostí.

Připomínali jsme si třeba, že starořeckou bohyni moudrosti Pallas Athénu si božský Zeus radši zplodil sám, takže mu vyskočila, či spíše vypadla z hlavy (a taky jsme si ovšem připomněli, že Diovou dcerou byla jen podle některých, zatímco podle jiných byl jejím otcem Pallas, což byl ovšem veliký, bohužel značně smradlavý kozel).

Kdyby se ovšem pan rychlostudent Einstein nezabýval tím, že lidsky nakládal se studenty a dokonce s nimi ke zděšení svých pražských profesorských kolegů i slušně mluvil, případně nezjišťoval, co je na světě nekonečné (nekonečné jsou jen dvě věci, prohlašoval totiž, lidská blbost a vesmír, tím vesmírem si však nejsem jist) a řádně studoval a pracoval, mohli bychom dnes cestovat časem do dávné i nedávné minulosti.

Krutě vykořisťovaná náměstkovská pracovní síla, kterou za pouhých tisíc korun na hodinu nutili hrubým, ba přímo sadistickým ekonomickým násilím (když nenapíšeš, nedostaneš milion, ba ani dva!) několikrát opsat neuvěřitelně přiblblý text bez stopy jediného nápadu, tedy pan nespravedlnostní náměstek, by nepochybně nepohrdla zlatou řeckou měnou.

Takže namísto toho, aby za mrzký milion či dva v českých korunách psal odebíračské dopisy kdesi v Plzni, razantně by vzhledem k vysoce netransparentnímu početí zrušil slečně Athéně její rodný list (a to ať už byla netransparentně počata bolestí hlavy vládce bohů anebo nestandardně smradlavým kozlem).

Co by se vlastně změnilo, kdyby se pan Einstein neflákal, řádně naplnil svou misi a včas vymyslel cestování časem?

Pan ministr nespravedlnosti by určitě znovu jmenoval vrchním státním zástupcem onoho pána, kterého do této funkce jmenoval, a pak ho zdařile dlouhou řadu týdnů odvolával, protože by se o něm ani zdaleka tolik nepsalo a nemohl by tak často moudře mluvit v televizi o reformách, kdyby do zmíněné funkce nejmenoval někoho, koho z ní nutně potřebuje odvolat za to, že jeho reformám dost nefandí (možná si jich však jen, podobně jako zbytek národa, nevšiml?).

Kdyby pan nespravedlnostní náměstek nepohrdl tvrdou měnou (ostatně, svůj k svému, že), třeba by mu ani nezbyl čas na pronásledování nevinných absolventů plzeňských práv, takže ti by na úkor řecké bohyně moudrosti měli víc klidu o něco dřív (takhle ho sice mají taky, ale přece jen chvilku trvalo, než vešlo ve všeobecnou známost, že v oněch dopisech, jež pro stručnost můžeme označit jako milionové, není vůbec nic rozumného).

Kdyby byl pan Einstein co k čemu, paní komisní by možná neprorokovala, že komunismus co nevidět zvítězí v Americe, ale v zájmu vyšší důvěryhodnosti svých proroctví by si zaprorokovala, že komunismus ve třetím tisíciletí zvítězí v českém školství, především v českém akreditačním procesu. Tohle proroctví by se totiž vrchovatou měrou vyplnilo (jak lze dovodit dokonce z prohlášení našeho pana premiéra pro Lidové noviny), zatímco na Američany prostě není spoleh.

Jestlipak by se znovu pustila do proroctví označovaných jako plzeňské třeštění?

Určitě ano, vždyť s odrodilým profesorem a odrodilým studentem se jí přece tak dobře a transparentně pilo (jak pořád vidíme na fotografiích u úvahy Ilustrovaná II). Jen by s nimi možná popíjela ještě o něco nezištněji a neslibovala by akreditaci za zvolení onoho profesora od sklenky, protože by díky stroji času věděla, že ho stejně nikdo nikdy nikam nezvolí.

« Zpět