Errata

Pan rektor Západočeské Univerzity vydal svou tiskovou zprávu, ve které s důstojností sobě vlastní poukazuje na politováníhodné šaškování pseudostudenta Marka a exministra Lišky (ostatně, platí přece, že každému, co jeho jest). Je to text stručný, moudrý, jmenuje se „Qui bono? Aneb komu se hodí aféra na Fakultě právnické,“ a opravdu stojí za přečtení. Upozorňuje sice, že student/nestudent Marek kdesi šaškoval (tentokrát s exministrem Liškou), což mi uniklo, ale protože to v té či oné formě dělá pořád, není se zas tak co divit.

Zmínění pánové pózovali nad titulkem „Žádné neoprávněné tituly, žádná odhalení,“ který mi sice mluví z duše, ale který bohužel mysleli jinak. Já bych řekl „volte je,“ aspoň se jich v Plzni zbavíme, ale pan Marek by nám potom určitě zavedl trestný čin porušování vlastních autorských práv, jak už o tom už do médií vykřikoval. Kdysi sice byla onanie považována za soulož s osobou téhož pohlaví, tehdy navíc trestnou, ale tu minulost jsem já vždy považoval za temnou. Že by nás do ní hegelovsko-marxovskou spirálou pan pseudokolega Marek vracel?

Spolu se svou tiskovou zprávou pan rektor zveřejnil také výňatek z analýzy jiného exministra spravedlnosti, pana doktora Čermáka. Pan exministr v ní poukazuje na to, že teoreticky by se mohla pochybení zjištěná při studiu některých osob řešit v disciplinárním řízení. Už vidím, jak disciplinární komise trestá výtkou někoho, kdo dostudoval v roce 2000, protože se ztratil rozvrh. Analýza se navíc povznáší nad taková podivná ustanovení zákona, jako že disciplinární řízení nelze vést, když někdo už přestal být studentem (§ 69 odst. 2 zákona o vysokých školách) nebo když uplynul rok od spáchání disciplinárního přestupku. Možná by ale bylo možno zformulovat, když už ne lex Marek, tak aspoň výklad Marek, že když student nic nespáchal, lhůta k projednání přestupku (jež běží od spáchání) nezačala vůbec běžet a tudíž lze bývalého studenta, pokud nic nespáchal a prokáže to, disciplinárně potrestat kdykoli. Troufám si pochlubit se, že je to tak úděsně pitomé, že by se to mohlo ujmout. Ke cti doktora Čermáka dodejme, že cestu disciplinárního řízení sám opustil jako riskantní, a pokorně se vrátil k tezi, že je nepochybné, že diplom je osvědčení.

Jak ale napsal už onen student IV. ročníku, vysokoškolský zákon říká, že diplom je doklad, tak to asi bude doklad. A vysokoškolský zákon (v § 57 odst. 8) odlišuje doklad a osvědčení, jinými slovy nám říká, že doklad není osvědčení. Co vy na to, páni exministři?

Naštěstí se ten student, který odhalil, že základní myšlenka nesmyslného útoku na spolužáky je hloupá, a ti, kdo ji tak vehementně prosazují, na tom nebudou líp, nepodepsal. Jinak by s ním mohlo být zavedeno disciplinární řízení za vyzrazení fakultního tajemství.

V souvislosti s tiskovou zprávou pana rektora i bez jakékoli souvislosti s ní mi bylo položeno několik mediálních dotazů, na které jsem se pokusil odpovědět. Protože své odpovědi, pokud se v médiích objeví, nejspíš sám nepoznám (mluvím ze zkušenosti), dovoluji si otravovat Vás jejich originální verzí.

Jeden z dotazů zněl ve smyslu: pokud není pravda, co se o plzeňských právech povídá, jak vznikla špatná pověst školy? Budu se opakovat: už bývalý říšský ministr propagandy Goebels upozorňoval, že první lež vždycky zaujme, a čím je větší a šílenější, tím zaujme víc.

Volání „Křesťany lvům!“ je samozřejmě lákavé a trvalo hodně dlouho, nežli šelmami požíraní křesťané přesvědčili Římany o své pravdě. Ale stalo se. Navíc v mém případě zmíněný pokřik tak úplně nesedí. Neboť, jak pravil jeden slavný český humorista: jsem zdráv a žid.

P.S. Zpráva, že snad mám radit městu Karlovy Vary zaujala jednu nejmenovanou veřejnoprávní televizi víc než cokoli jiného (po přečtení blogu pana Jana Nováka Večerníčka „Špinavá hra na korektnost“ na IDNes to ovšem konečně trochu chápu) a tak jsem dostal v tomto směru dotazů hned několik. Znáte to ovšem: my advokáti nesmíme ani naznačovat. Navíc obecně platí, že advokát je povinen poskytnout právní pomoc každému, kdo o ní požádá. Jestli si klient vybírá advokáta třeba podle ideové, majetkové či jiné spřízněnosti s jinými klienty nebo s advokátem samotným, nebo proč vlastně, mne ani zajímat nesmí.

Proto nevidím nic špatného ani na tom, že rozpouštěnou Dělnickou stranu a paní profesorku Dvořákovou zastupuje podle médií ten samý advokát.

P.S. Kromě médií mi otázky občas posílají i přátelé. A na jednu z nich, opravdu záludnou, skutečně neumím odpovědět. Dotaz zní: když podle Vás měla plzeňská práva skvělé studenty, za jejichž drtivou většinu byste i dnes dal ruku do ohně, proč jste si tam z nich natahal zrovna ty, hm, dotaz je pojmenovává jednoslovně, ale já si dovolím raději opsat: jimž se podle Mojžíše nemají házet perly? Vážně nevím, asi mi přeskočilo.

« Zpět