Freud o facce (anebo podjatost je třeba namítat bez zbytečného odkladu)

Uznávám, když Vám někdo při jinak dobrém mejdanu pozvrací záda, nepocítíte žádné zvláštní štěstí. Když Vás obtěžuje krajně nesympatický spolužák, který se Vám navíc ani trochu nelíbí a jehož hloupé tlachy a prázdné vychloubání Vás hluboce nudí, pocítíte něco dost podobného. A vidíte, zase jde jen o úhel pohledu.

Různost úhlu pohledu se totiž neprojevuje jen v nazírání na rigorosa exministrů (když nechce ukázat rigorozní práci exministr vnitra, je to hanebné, když ji stejně úzkostlivě tají exministr spravedlnosti, tj. současný děkan, jistě o nic špatného nejde). Projevuje se i v tom, že na určité události se v různých dobách díváme různě.

Například to vypadá, že lobby novopečeného vedení plzeňských práv, sestavující týmy na hledání paragrafů v zákonech, nepřesvědčila pana rektora o své odborné neomylnosti natolik, aby se pustil do trestné činnosti (přisvojení si pravomoci úřadu pokusem o odebírání akademických titulů) jen proto, že oni si myslí, že by to měl dělat. Pokud nenajdou odvahu (a já už jsem si dovolil připomenout přísloví, že kde nic není, nebere dokonce ani smrt), slovy jednoho plzeňského pedagoga, kousnout do kyselého jablka a přiznat, že to byl hloupý nápad, budou muset kalvárii, kterou upekli na pana rektora, podstoupit sami.

Jenže s nimi ji budou muset podstoupit i neprávem osočení absolventi.

Co by teď bývalý student, jehož protokol je zřetelně (v rozporu s předpisy!) umaštěn (a to se může stát, sám si vzpomínám na skvělé kolegyně, které spoluzkoušejícím pedagogům kupovaly obložené chlebíčky, věnečky a bůhvíjaké ňamky), kdyby mu třeba při studentské akci v Nečtinech pozvracel záda, nebo klidně i hlavu, například doktor Bezouška, který tyto akce kdysi organizoval. Co by tehdejší studentka či student dnes dali za to, aby je obtěžoval někdo z nynějšího vedení tak intenzivně, že by mu vlepili facku?

Jak napsal onen slavný rodák z Příboru na Moravě (stále ten Sigmund Freud), facka ještě nemusí znamenat odmítnutí, ale chlapče, když ji dostaneš, jsi zaujatý.

Když si novodobí čističi a leštiči plzeňských práv vymysleli, že se studuje podle správního řádu a že student odpovídá za chyby, které sice neudělal on, ale které udělala fakulta nebo univerzita, budou se muset vypořádat také s tím, že se obouvají do svých spolužáků. Podle § 14 odst. 1 správního řádu je ovšem z výkonu pravomoci vyloučena každá osoba, o které lze s ohledem například na vztah k účastníkům pochybovat o její nepodjatosti. Z dnešního úhlu pohledu tedy zlatá facka. Ne, že bych nabádal k fackování nového vedení, to rozhodně ne. Nabádám jen a jen ke čtení předpisů. Takže pozor: námitka podjatosti úřední osoby musí být vznesena bez zbytečného odkladu (nejlépe hned).

P.S. Uvidíme, jaká pochybení školy povedou k útoku na práva jejích absolventů. Mnohá pochybení komise totiž zatím neodhalila: Tak třeba jedna examinátorka se hnala ke zkoušení státnic podle vlastního prohlášení stošedesátiki­lometrovou rychlostí. To by se braly tituly, kdybych prozradil, koho ten den zkoušela. A to už vůbec nemluvím o tom, jak jsem s prof. Eliášem, a nedej bože, myslím že i s doktorem Baxou (nevím jistě) pil při státnicích z čajové konvice nápoj, který vzniká sice taky vařením, ale ouha – žita (to bylo ještě v dobách, kdy se tvářili jako normální lidé, takže opravdu hodně dávno). Rozhodně neprozradím, koho jsme tehdy zkoušeli, nadčlověčí bývalí kolegové jistě žádnou lidskou slabost nepřiznají (správný inkvizitor snad nechodí ani na záchod), takže na tyhle snad nevystartují. I když – zajímavý právní problém: je podjatý vedoucí pracovník, který jako zkoušející způsobil, že při státnici byly porušeny předpisy, například tím, že při nich pil odvar ze žita, lidově zvaný whisky, pokud by pro toto porušení právních předpisů bylo se zkoušeným zahájeno správní řízení o odebrání titulu? Řeknete si: pěkná blbost. Ale tak je to přece celou dobu, už od začátku.

« Zpět