Hlavně aby byli

no přece: spokojení.

Takže jsou (bohužel) za námi nejenom vánoce, ale i celý rok 2015. A zase jsme udělali spoustu zkušeností. Ukazuje se například, že co je v určité době špatné, nebo alespoň nedobré, v jiné době může být kupodivu naprosto dokonalé.

V době, kdy byl přijímán nový občanský zákoník například ještě mnozí jeho autorům a prosazovatelům věřili, že bezmála po dvou desítkách let působení na nejmenované právnické fakultě si najednou z ničeho nic všimli, co je tak všechno už dlouhé roky špatně, takže jim z ničeho nic uvěřili i to, že nový občanský zákoník je dobrý. Díky tomu ho v té době prakticky nikdo nečetl (což je samozřejmě například vzhledem k vysokému stupni jeho jednoduchosti a srozumitelnosti, jakož i dalším kvalitám, víc než pochopitelné), což asi nebylo úplně dobře, protože ho potom nějak schválili. Pravda, už i tehdy si mnozí počínali v souladu s radami Emila Zoly, jenž přece napsal: Kdo si nepřisadil aspoň nějakou příšernou za pecí vymyšlenou hloupost, jako by ani nežil (o případu, dnes bychom řekli kauze, křivých, neboli vymyšlených, leč mediálně již tehdy vděčných, obvinění kapitána Dreyfuse).

Dnes se však situace nezměnila, pořád ten zákoník skoro nikdo raději nečetl, a ukazuje se, že je to najednou celkem dobře.

Například všelijací veřejnoprávní hnidopiši vymysleli, že když si od někoho půjčíte a k zajištění toho dluhu mu převedete nějakou svou nemovitost s tím, že po zaplacení dluhu Vám ji vrátí (převede zpátky), musí se do katastru zapsat dočasnost převodu a navíc přednostní právo na ten převod pro Vás (§ 23 odst. 1 písm. t) katastrálního zákona). To aby Vás věřitel nemohl ožulit: Vy mu zaplatíte, a on vám stejně nic zpátky nepřevede. Jenže díky poctivému smýšlení, jímž je nový zákoník prodchnut, Vám věřitel ochotně půjčí na déle než rok a je na rozdíl od Vás za vodou.

Jestliže totiž je ve veřejném seznamu (třeba v katastru) zapsáno nějaké to přednostní právo a do roka od jeho zápisu není podán návrh na zápis onoho přednostního práva, může se vlastník (tedy náš/Váš věřitel) podle § 983 odst. 1 občanského zákoníku domoci výmazu přednostního práva. Takže, je za vodou, zatímco Vy jste, hm, docela jinde. Tedy byli byste, kdyby ten úžasný zákoník někdo četl.

Když se ale rozhlédnete po celkem fungujícím okolí, snadno zjistíte, že ho prostě skoro nikdo nečetl. Samozřejmě včetně autorů, jinak by přece nemohli od Francouzů opsat do § 1878 odst. 2 svého zákoníku, že spojí-li se osoba jednoho z věřitelů s dlužníkem (čímž není míněn nějaký spletitý fyzický propletenec, ale třeba situace, kdy dlužník zdědí po jednom z věřitelů část svého dluhu), zaniknou i pohledávky ostatních věřitelů, zatímco do § 1994 téhož zákona opsali od Němců, že spojí-li se osoba jednoho z věřitelů s dlužníkem, pohledávky ostatních věřitelů pro změnu nezaniknou. Kdo by taky takové veledílo po sobě dokázal přečíst? A kdo by si pamatoval, co od koho opsal? Uznejte sami, při tom množství to ani není možné.

Kdyby lidé ten zákon víc četli, hned by třeba věděli, kdo jim lže.

Neboť podle § 1740 (odst. 1) občanského zákoníku přece kdo mlčí, nesouhlasí. Z čehož lze snad celkem jednoduše dovodit i opak: kdo nesouhlasí, tomu stačí mlčet. Ale podle § 2788 (odst. 1) se povinnost k pravdivým tvrzením považuje za splněnou, nebylo-li nic (podstatného) zatajeno.

Neboli: kdo nesouhlasí mlčí, jenže díky tomu není jeho mlčení pravdivé. Aspoň podle nového kodexu. Díky novému zákoníku tak hned na první pohled vidíme, že například nejmenované komisní dámy nikdy nelžou, neboť nikdy nemlčí.

Samozřejmě, když se na takový zákon podíváte, rozhodně si nejste jisti, že naše soukromé právo vyvěrá z obecně uznaných zásad (jak praví § 3 odst. 3 občanského zákoníku), ale zdá se, jako by vyvěralo docela odjinud.

Ale hlavní věc je, aby jeho autoři, jeho prosazovatelé a chválitelé, jakož i komisní chválitelka, byli co nejspokojenější.

Už v knize přísloví, tedy v bibli se přece klade otázka, kdy jen skončí ta nenávist tupců ke všemu vzdělání, a odpovídá se, že právě spokojenost tupců bude jejich záhubou.

« Zpět