yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Hlavně nebýt jako
Mayové (aneb na shledanou v únoru)Jestli my nakonec nejsme národ lemplů. Kdybychom dostatečně pozorně četli náš nový občanský zákoník, mohli bychom být třeba jako Mayové, kteří jsou nám dodnes v mnohém vzorem.
Navíc se moc omlouvám. Dostalo se mi upozornění, že, když se domlouval v Xochicalcu kalendář, přišli se tam sice dohadovat Mayové, Zapotékové, možná i Aztékové, ale Toltékové tehdy nevystrčili nos z Tuly, čímž není míněno město necelých dvěstě kilometrů jižně od Moskvy, ale naopak severně od mexického hlavního města.
Ne že bych nevěřil tomu, že se Toltékové nepřišli domlouvat o kalendáři.
Ale pro jistotu jsem to vyrazil překontrolovat osobně, a protože u kmene Tahumarů opravdu ještě internet nemají, nebudu Vás až do 10. února deprimovat poukazy na to, co všechno je k nalezení v našem občanském zákoníku.
Zatím tedy vše krásné.
Což ale nic nemění na tom, že kdybychom dostatečně pozorně četli náš nový občanský zákoník, mohli bychom být třeba jako Mayové.
Ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí podle § 1 odst. 1 občanského zákoníku soukromé právo. Takže třeba veřejnoprávní smlouvy, což jsou podle § 159 odst. 1 správního řádu dvoustranné nebo vícestranné úkony, které zakládají práva a povinnosti v oblasti veřejného práva a jejichž předmětem dokonce může být i výkon státní správy (podle § 160 odst. 5 správního řádu), tedy výkon jednoho druhu veřejné moci, vlastně vytvářejí právo soukromé.
No, a protože hned podle druhé věty § 1 odst. 1 občanského zákoníku je přece uplatňování práva soukromého nezávislé na uplatňování práva veřejného, je tedy jednání, jehož předmětem je výkon veřejné moci, nezávislé na uplatňování veřejného práva (ledaže by šlo o nenormativní proklamaci pochybného významu, jak praví některé komentáře, jež navíc dodávají, že jinak by šlo o podivný pokus nedohlédnutelných důsledků, odporující vývoji moderní společnost, např. komentář vydaný v nakladatelství Wolters Kluwer v roce 2014, díl I., str. 14).
Kdo si troufne rozlousknout těžkou otázku, zda autoři vytvořili nový občanský zákoník především či dokonce jen ku prospěchu svému, protože stanoví, že nikdo nesmí dojít újmy pro nedostatek rozumu (§ 3 odst. 2 písm. c) občanského zákoníku)? Anebo zda si po tom všem, co provedli studentům a svým kolegům na nejmenované vysoké škole, naopak dobrovolně nasadili uzdu, aby už to nemohli tak snadno zopakovat? Protože podle § 3 odst. 2 pořád ještě písmeno c) občanského zákoníku přece nikdo nesmí těžit z vlastní neschopnosti.
Mayové přece nakonec opustili svá města a uprchli z nich, a dokonce některá zapálili nebo zahrabali, aby nebyla k nalezení. Kdybychom dostatečně pozorně četli náš nový občanský zákoník, udělali bychom nakonec nejspíš totéž.
