Hodnotit, překládat

do normální řeči a prostě tak dál

Povánoční a posváteční čas není ani trošku vhodný k některým činnostem (například se vůbec nehodí k pozornému sledování osobní váhy), zatímco pro jiné aktivity je čas těsně před koncem roku naopak velice vhodný.

Mezi takové až nezvykle vhodné činnosti patří zejména aktivity hodnotící, neboť před koncem roku je dobré zhodnotit opravdu leccos.

Doba na sklonku roku svádí třeba k hodnocení, které ustanovení nového občanského zákoníku nám přináší nejvíce radostí? Představte si, že jste někomu prodali nahnilý pomeranč, případně jablko, maso a podobně. Jakou radost Vám tudíž musí přinášet § 1915 občanského zákoníku, podle něhož je přece dlužník zavázán plnit ve střední jakosti. Jeden pomeranč je čerstvý a svěží, druhý zcela plesnivý, hádejte co je průměr? Neboli střední jakost. Statistika nás jistě (na rozdíl od kupujícího) pořádně rozveselí. Už nedostudovaný právník pan Werich přece poukazoval na to, že sní-li celé kuře a Vy nic, statisticky oba spokojeně trávíte půlku kuřete.

Ano, to byl ten pan Werich, který odhalil smutnou pravdu, že blbost se nedá léčit fackami (i když čtení našeho nového kodexu nás samozřejmě stále svádí k tomu tento žalostný závěr ověřovat). Zejména když podle skvělého § 2894 občanského zákoníku se nemajetková újma (typicky újma na zdraví) nahrazuje („postihuje škůdce“), „jen stanoví-li to zvlášť zákon.“ A už jsme přece před nedávnem prozradili, co nám nový občanský zákoník stanoví o náhradě újmy v dílu věnovaném péči o zdraví a poskytování zdravotní péče (§ 2636 až 2651). S využitím deformace německého slova leider (bohužel), můžeme konstatovat, že lautr, ovšem před dvaadvacátou hodinou raději lautr nic.

Tím spíš by se často moc chtělo ověřit páně Werichův poznatek, když škodou rozumí (právě jenom) „újma na jmění,“ jak nám prozrazuje § 2894 odst. 1 občanského zákoníku, podle jehož dalších ustanovení (třeba § 2927 i jiných) se hradí (zase už právě jenom) ta škoda.

Na druhou stranu se ovšem při čtení občanského zákoníku můžete řádně nadmout (čímž mám zcela výjimečně na mysli, že můžeme nadmout hruď, i když břicho z nového kodexu taky bolí drtivou většinu lidí), neboť nám jeho autoři přisoudili schopnosti vpravdě nevídané.

O vadné plnění například jde, když Vám někdo prodá cizí věc (kterou třeba ukradl nebo našel) s tím, že je jeho (§ 1916 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku) a když někdo plní vadně, má nabyvatel práva z vadného plnění (§ 1914 odst. 2 téhož zákoníku). A kdy můžete takové právo z vadného plnění uplatnit?

Podle § 1921 odst. 1 občanského zákoníku nabyvatel může právo z vadného plnění uplatnit u soudu, vytkl-li vadu bez zbytečného odkladu poté, kdy měl možnost si věc prohlédnout (protože pokud vadu nevytkl včas, soud mu právo nepřizná, jak stanoví pro změnu § 1921 odst. 3 občanského zákoníku).

Musíme se tedy naučit bystrým pohledem vládního zvěda při první prohlídce poznat, že věc je kradená, že je zástavou a podobně (anebo si citované ustanovení přeložit nějak tak, aby mělo alespoň nějaký rozumný smysl).

Ovšem netřeba upadat do deprese, vždyť ten pan Werich nám prozradil i to, že proti blbosti i bohové bojují marně.

A navíc také pravil že jenom proto, že autor byl vůl, překladatel ještě být nemusí.

« Zpět