Inteligence ex lege

Všichni se tváří, jako kdyby nás čekala bůhvíjaká hrůza. A přitom se dočítáme, že kdekoho čeká ta nejsvětlejší budoucnost. Všichni například budou inteligentní. Ze zákona.

Jakékoli dění se odehrává vždy v nějakém prostoru, a ten, jak víme, je pro takové dění nesmírně důležitý. Je veliký rozdíl, jestli nějaká alotria provádíte deset kilometrů západně od Aše nebo naopak východně od něj. Je rozdíl, zda vyřezáváte křoviny na své upravené zahrádce kdesi za Prahou, anebo v neprostupné divočině Šumavského národního parku. Zrovna včera jsme si ukázali, že pokud pražská právnická fakulta přijímá absolventy celoživotního vzdělávání do magisterského studijního programu bez přijímaček, je to chvályhodný počin na podporu vzdělanosti v naší zemi. Pokud to snad kdysi činila plzeňská práva, je to ohavnost nejhrubšího zrna, a pan ministr nespravedlnosti dokonce svého času musel obíhat státní zástupce, aby to zkusili aspoň na chviličku považovat i za trestné, protože neuváženě vyprávěl kdesi v televizi, že to trestné je.

Ale rozhodně nechceme, aby kdesi v bezedném propadlišti dějin vyhrabal svého dávno zapomenutého studijního proděkana i s jeho batohem na trestní oznámení, oprášil ho (míněno od pavučin) a vydal se podle plzeňské tradice žalovat na svého někdejšího asistenta, nyní pana pražského děkana.

Navíc nic takového už brzy nebude mít zapotřebí. S účinností poslední novely občanského zákoníku z roku 1811, vnucené národu pod poněkud matoucím názvem nový občanský zákoník, totiž odpadne potřeba se doprošovat státních zástupců, aby člověk nevypadal jako pitomec, ale naopak, dostaví se inteligence.

Podle ustanovení § 4 odst. 1 onoho skvělého dokumentu se totiž má za to, že svéprávná osoba má rozum průměrného člověka, ba co víc, že je schopna jej užívat s běžnou péčí, ať už je to cokoli.

Samozřejmě, nic není zadarmo.
Však proto taky paní komisní nenabízí akreditaci jen tak, ale nabízela ji za to, že bude do děkanské funkce zvolen ten, s kým se jí tak dobře pilo.
Samozřejmě nešlo o žádnou korupci, jen o bytostné ztotožnění se s jednou známou houbou, případně jednou škaredou rybou, obvykle označovanou sliznatec (paní komisní se s láskyplností sobě vlastní ztotožnila s Dědečkem Hříbečkem, který taky plní přání jen za něco, případně se zlatou rybkou, ovšem vzhledem ke své hluboké a nesporné lidskosti s rybkou s hluboce lidskou tváří – což je právě jen sliznatec, šeredná ryba se sice hnusnou, ale zdánlivě lidskou tváří).

Teď mne tak napadá, že pan ministr nespravedlnosti taky rozdával z čiré lásky (rozhodně ne za to, že ho volili, ale z pravé chlapské náklonnosti) nějaké ty bankovky (tuším 20 000 na osobu). Že by taky sliznatec? Nebo snad houba?

Podle § 6 odst. 2 výše zmíněného právnického skvostu nikdo nesmí těžit ze své nepoctivosti. Kdyby zákoník platil, musely by snad zúčastněné osoby vracet to víno, jež tak radostně popíjely na fotografiích u úvahy Ilustrovaná II?

Naštěstí je to otázka jen akademická, do ledna 2014 snad spolu pít nevydrží.

« Zpět