Inu, jaký

pán, takový přece i krám.

Posledně jsme si ukázali, že krásní chundelatí medvídci si namísto fňukání (medvídci zjevně fňukací orgán nemají) pěkně osvojili kousací práva, jež by jim plynula z nového občanského zákoníku, kdyby nebyli medvídky, ale například lidmi.

Protože nás lidi čeká různá délka a intenzita vánočního povalování (v dnešním hustém, teplém dešti působí obzvlášť lákavě), měli bychom si do rezervy pocvičit mozek, abychom se při tom svátečním válení nevydali cestou autorů nového kodexu zas tak moc.

Samozřejmě v tom nejsou páni tvůrci sami, neznámý žurnalista například dospěl k závěru, že nejmenovanému politikovi bude vánoční lenošení kazit tím, že se ho bude tázat, proč jsem mu před mnoha a mnoha lety podepsal kartu studenta, obsahující všechny zkoušky a zápočty a zda to snad znamená, že jsem ho během studia zkoušel jenom já (to není hádanka na procvičení mozku, takže lze zkazit pointu tím, že děkan po kontrole indexu podepisuje úplně všechny karty úplně všech studentů). Kdyby pan pisatel dosahoval moudrosti někdejších reformátorů, mohl odhalit, že jsem během svého působení zkoušel všechny studenty ze všech zkoušek (protože jsem musel podepisovat všechny karty studentů), což by byl přece objev daleko převratnější.

Vraťme se nicméně k mozkovému cvičení, abychom přes ty vánoce příliš nezblbli, neboli abychom se nevydali až příliš autorskou cestou.

První mozkový dřep je prostý, jen tak na zahřátí. Vzhledem k naprosté myšlenkové konzistentnosti autorů se můžeme ptát třeba na rovnost: V důvodové zprávě totiž autoři dospěli k naprosto správnému závěru, že rovnost vlastně neexistuje a že metodologicky pomýlený důraz na tuto fakticky neexistující rovnost jen „zastírá přirozenou nerovnost.“ Jinde zase ale důvodová zpráva konstatuje, že „vzhledem k zásadě rovnosti… je v principu lhostejné, které právnické osoby jsou soukromoprávní a které veřejnoprávní.“ Řekl bych: Babo, raď, ale čtenáři těchto stránek dobře ví, jak je tato výzva nebezpečná. Co kdyby poradila?

Druhý mozkový dřep, vyloženě oddechový. Do jaké výše zajišťuje jistota úroky z peněžitého dluhu, když podle § 2015 odst. 1 občanského zákoníku je zajišťuje jenom do výše zákonné úrokové sazby, a když zákon žádnou úrokovou sazbu nikde nestanoví, takže žádná zákonná úroková sazba není?

A třetí mozkový dřepík, i když možná spíše kotrmelec: jestliže podle § 447 občanského zákoníku se překročení pokynů zastoupeného považuje za překročení pokynů zastoupeného (zástupčího oprávnění), pokud jsou tyto pokyny zapsány v plné moci a současně musely být známy osobě, vůči které zástupce jednal, kdy se tedy o takové překročení nejedná?

S ohledem na vysokou obtížnost této úlohy napovím: pokud je ona třetí osoba natolik blbá, slepá, negramotná atd., že jí nemusely být známy pokyny výslovně napsané v plné moci, která jí byla předložena.

Inu, jaký pán…

« Zpět