Jestlipak to vůbec stihli?

Pořád si lámu hlavu, jestli to ti páni autoři stihli. Jestli s tím začali včas? Snad o tom náš nový občanský zákoník vypovídá dost výmluvně? Stihli to, co myslíte?

Člověk si přece musí neustále trénovat mozek, jinak totálně zblbne.

Někteří známější myslitelé si rozum cvičili až nezvykle jednoduchými hříčkami, jako jestli dokážete rozdělit dort třemi rovnými řezy na osm dílů a jak je možné, aby polovina matčiných dětí byli kluci, když má těch dětí sedm (řešení má být v tom, že všechny její děti jsou kluci), anebo známý rébus, kdepak je otec, když maminka je dnes o 21 let starší než její dítě a za šest let bude dítě pětkrát mladší než ona (výsledek raději v PS, i když možná ani tam ne).

Nyní ovšem máme nevysychající pramen rébusu a náročných slovních úloh, takže si můžeme mozky nabrousit jako břitvy. Důvodová zpráva k občanskému zákoníku nám v rámci zadání prozrazuje, že navždy nový zákoník rozhodně nepojmenovává různé věci stejnými označeními, takže používá-li různá označení, nejde nikdy o totéž. Rozlišuje také nově cenné papíry (směnky, akcie, dluhopisy atd.) jen jako listiny, zatímco zaknihované cenné papíry fyzicky neexistují, ale jde jenom o zápisy v zákonem určené evidenci, zpravidla elektronické. Tyto zaknihované cenné papíry se evidují na různých elektronicky vedených účtech, například na účtu vlastníka zaknihovaných cenných papírů. Onen účet je tedy vlastně jen takový elektronicky vedený seznam a nemůže se na něm evidovat nic jiného, než zaknihované cenné papíry, což je (jak zdůrazňuje i důvodová zpráva) něco úplně jiného, než cenné papíry (listinné). Tak, a teď přijde hádanka.

Napsal bych, že hodná Einsteina, jenže to přce byl na výsost podezřelý týpek, který studoval celkem krátce, měl rád studenty (a knedlíky) a ještě ke všemu měl smysl pro humor, prostě nic pro opravdové, vážné myslitele stojící za naší moderně feudální úpravou. Tak Stephena Hawkinga? Toho, co vystudoval na univerzitě v Cambridgi od roku 1963 do roku 1965? To nemyslíte vážně. Takže, prostě je tu hádanka.

Podle § 1334 odst. 1 občanského zákoníku se zástavní právo k účtu vlastníka zaknihovaných cenných papírů vztahuje na všechny cenné papíry (Ha!), které jsou na něm zapsány, i na cenné papíry (taky Ha!), které tam později přibudou. A § 1334 odst. 2 řeší, co se stane, když dojde k převodu cenného papíru (!) z účtu vlastníka zaknihovaných cenných papírů.

Samozřejmě, je to chyták, nestane se nic, protože z účtu zaknihovaných cenných papírů nelze převádět cenné papíry, když tam nejsou (pro změnu: Ha, ha).

A pokud jde o ten první odstavec? Je třeba si obratně půjčovat a ochotně a hlavně klidně dávat do zástavy svůj účet vlastníka zaknihovaných cenných papírů, protože zástavní právo k účtu vlastníka zaknihovaných cenných papírů vztahuje na všechny cenné papíry, které jsou na něm zapsány, neboli se nevztahuje na nic, protože tam žádné cenné papíry zapsány nejsou a být nemohou?

Nebo snad je řešení ještě chytřejší?

Prostě člověk si musí pořád tříbit mozek, jinak dočista zblbne.

P.S. Konec konců jsou to jednoduché rovničky:
X (věk dítěte) + 21 = Y (věk matky)
Y + 6 (věk matky za šest let)= 5× (X+6) neboli pětinásobek věku dítěte za šest let

Když to spočítáme, je výsledek  – ¾ roku, tedy minus devět měsíců, takže stejně vlastně před dvaadvacátou hodinou nemůžeme prozradit, kde ten tatínek asi zrovna je.

« Zpět