Karle, neboj se

Konec konců, i Karel IV. by nám mohl závidět.

Ze všech svých žen nejvíc Karel IV. miloval Blanku z Valois. Vzal si ji za manželku, když mu bylo sedm (jí taky) v roce 1323, ale až o několik let později se jim narodila první dcera.

I kdyby však Karel IV. žil v naší horké současnosti, díky našemu občanskému zákoníku by se o svou Blanku a zejména o manželství s ní rozhodně obávat nemusel.

Pravda, § 672 odst. 1 občanského zákoníku sice poněkud nepřejícně stanoví, že manželství nemůže uzavřít nezletilý, který není plně svéprávný, a že v takovém případě soud podle § 680 téhož předpisu prohlásí manželství za neplatné na návrh každého, kdo na tom má právní zájem. Žijeme přitom v českých zemích, takže by se nějaký nepřející, který nechce dopřát sedmiletým dětem trochu toho manželského sexu, jistě našel a někde by určitě vyhrabal i právní zájem. Ale pokud bylo v manželství nezletilých počato dítě, které se narodilo živé, manželství už za neplatné prohlásit nelze.

I když si tedy Karel s Blankou dali s početím dítěte na čas, kdyby žili dnes, vlastně by ani nemuseli.

Celkem překvapivě tedy náš občanský zákoník připouští manželství sedmiletých, navíc soudem ani jinak nezrušitelná. A že by je snad správný úředník neoddal? Přece tgo ani není potřeba. Vždyť už jsme si opakovaně připomínali, že manželství lze uzavřít podle § 659 občanského zákoníku i jinak, nežli nějakým trapným dvojitým ano před úředníkem či knězem, přičemž iniciativě a fantazii se meze nekladou, jestliže je vůle snoubenců zřejmá.

Takže sami vidíte, že se autoři našeho občanského zákoníku třeba takovému právu šarija rozhodně nijak nepodbízejí. Nejnižší věková hranice vstupu do manželství se v islámském právu obvykle stanoví na devět let. Takže je to jako vždycky: dohnat a předehnat! Prostě tak, jak jsou z dřívějších dob už zvyklí.

Poslední Mohamedově manželce Ajše, pravda, mělo být teprve šest, ale i náš občanský zákoník podle důvodové zprávy k němu konec konců vychází ze správného závěru, že rovnost vlastně neexistuje.

« Zpět