Ktož sú boží bojovníci

Zelený student Marek národu vysvětlil, že další tři rigorozní práce, které v čítárně prolistoval, nejsou dost kvalitní. Nejde teď vůbec o to, že oním samozvaným soudcem je student bez většiny předepsaných zkoušek, tedy zelený ve všech směrech, ani že se nejspíš řídil starou leninskou zásadou, že soudit je třeba hlavně rychle a na kvalitu souzení hledět netřeba.

Teď nejde ani o podobnost se situací, kdy žáček prvňáček konstatuje, že pravidla pravopisu jsou špatná. Konec konců, už před čtyřmi měsíci si na serveru Iuristic (3O.10.2009, 15.49) povzdechl na jeho adresu jiný student, jaká je velká škoda, že není více takových pilných, svědomitých, čestných, zásadových, inteligentních studentů, kteří před zájmy veřejnosti, ba i celého národa, neváhají nekompromisně upřednostit své vlastní. Podstatné je, že vyvolal reakci novopečeného vedení ve stylu my nemůžeme nic, to rektor. K tomu byly přiloženy z kontextu vytržené části právních analýz, z nichž plyne, že pokud lze rozhodovat o odebrání akademického titulu, může tak učinit pouze rektor, se zábleskem podivuhodné myšlenky, že titul by se měl studentovi odebrat, i když on sice nijak nepochybil, ale pochybila vysoká škola.

Jasně, že mladí politici nemají čas ani náladu strávit zbytek života běháním po soudech. Protože úcta k bližnímu je jim nesmírně vzdálená a cizí, nijak jim nevadí, že pokud pana rektora skutečně dokopou ke krokům sice, mírně řečeno, nemoudrým a podle mého názoru i protiprávním, ale mediálně rozhodně zajímavým, bude v příštích letech cestovat mezi Plzní, Prahou, Brnem a Strasbourgem, případně i jinými sídly různých soudních stolic. Politici se zviditelní, a on dostane slušně řečeno přes ústa: tak je to přece správné, tak to má být. Ostatně před pár dny (26.2.2010) to dobře řekl Radek John: nevěřte politikům, že vás nepodvedou.

Pan rektor se hodí i z dalších důvodů. Není to žádný karieristický rapl, který prodá rodinu, o pracovišti a spolupraovnících ani nemluvě, za pět vteřin pobytu na obrazovce, naopak, je to seriózní, moudrý, vlídný, zkušený a uznávaný pedagog a akademický funkcionář, takže se (tím) pochopitelně nesmírně odlišuje od těch, kteří ho chtějí nastrčit k prosazení vlastních příšerných nápadů. Navíc se nikdy netajil svým levicovým smýšlením. A politik, který si chce aspoň trošičku hrát na konzervativního a pravicového, přece dost dobře nemůže do světa křičet moudro, že za hříchy úřadu (školy) má odpovídat občan (žák). Jenže, kdyby tuto prapodivnou tezi neprosadil, jak by se jeho blízcí mohli pomstít svým spolužákům za to, že je v době studia nepovažovali za nejkrásnější, nejmoudřejší a nejvíc sexy? Jak by mohli potlačit náznak jakékoli opozice a zastrašit všechny široko daleko? Jak by mohli uzákonit, že jen oni mají pravdu, a vždycky ji měli?

Že nemáme věřit politikům, považuji za velmi moudré.

Vzkaz, který však novopečené vedení plzeňských práv vysílá do světa, je opravdu groteskní. Titul vezmene (rozuměj: ukecáme nebo donutíme rektora, aby to udělal za nás, protože my přece nebudeme plýtvat svým cenným časem na předem prohrané soudní spory) těm studentům, kteří sice nijak nepochybili, ale při jejichž studiu udělala nějakou chybu škola. Jakou chybu, posoudíme sami: vezmeme například tituly studentům, které zkoušel učitel bez kravaty? Vezmeme titul studentům, na jejichž zkoušku (nebo dokonce seminář, přednášku) dorazil učitel pozdě? Nebo studentům, které učitel při zkoušce zesměšnil, urazil, vysmíval se jim (a porušil tím hrubě své povinnosti)? Studentům či studentkám, jež učitel sexuálně obtěžoval (což je pochopitelně velmi závažný delikt učitele a tím i školy)? Nebo komu vlastně?

Totalitní vládci z roku 1948, kteří byli až dodnes historicky první i poslední, kdo se rozhodl k odebírání akademických titulů, byli v tomto směru aspoň upřímnější. Odebírali tituly jen těm, kteří stáli v cestě jejich vládě. Vypadá to, že v Plzni je to sice stejné, jenom poněkud maskovanější. Už dnes mi studenti píší, že je s úctou k demokracii, která je vlastní nynějším vládcům, vyhazují od zkoušek, protože loni podepsali petici na podporu bývalého vedení, anebo se, ta hrůza, dokonce učili z učebnic, které jsem napsal i já.

Musím upřímně říci, že dnešním studentům zavidím. Co bych já za to dal, kdybych byl dnešní absolvent. Zkoušel by mě například pedagog, který kouří i v učebně (což sice řada učitelů, včetně nejméně jednoho z nových proděkanů, dělá, ale což se nesmí). Pohotově bych ho po vzoru úspěšných pedagogů udal, nechal bych si vzít titul, pak bych chvíli jezdil po soudech s panem rektorem a zbytek života bych se někde válel a pobíral celoživotní rentu (náhradu škody za to, že jsem chybou školy přišel o titul). Protože jsem svou podstatou líný člověk, byl bych asi spokojen. Jenže co ti, kteří pracovat chtějí?

Kdo jim zaručí, že po dlouhých letech nevyjde najevo, že učitel cestou na zkoušení někde překročil rychlost, že kouřil, kde neměl, že smyslně, a tudíž nedovoleně, laškoval se studentkami či studenty a bůhví co dál. Ti, kdo pracovat chtějí, stráví nutně zbytek života ve strachu. Těm nezbývá, nežli doufat, že pan rektor neuvěří v odbornou neomylnost expertů, kteří musí ustavit tým, aby jim našel v zákoníku práce § 61.

Ostatně tiše doufám, že se tyhle nesmysly mimo plzeňská práva neprosadí. Zkuste si představit, jak nedojedete do Brna, protože vytrhali dálnici D1 po zjištění, že úředník někdejšího stavebního úřadu kouřil mimo vyhrazené prostory, neměl kravatu a bůhví co ještě provedl?

Chtělo by to zvolat: politici, mějte rozum (aspoň vy, kteří současně vedete školy). Jen jestli se to nevylučuje?

P.S. Místo, aby nás veřejnoprávní média vzdělávala – a to vzdělávání mají ve svém kodexu tučně napsané, odvysílala o mně, že jsem mafián, jako kdyby ani žádné zákony nebyly. To jsem nenapsal já, to napsal v knize Výpověď pan MUDr.Yekta Uzunoglu, osvobozený ze všech absurdních nařčení (pan doktor Uzunoglu, jehož pravdomluvnost potvrdila řada soudních institucí, je ten pán, který tvrdí, že bývalý náměstek bývalého ministra, dnes tím bývalým ministrem coby děkanem najatý na psaní dopisů, po něm chtěl úplatek). Demokracie bohužel ještě nestačila proniknout do myslí politiků, ale ani novinářů, napsal pan doktor jen o stránku dřív.

« Zpět