Kumulace

Nikdy jsem se bláhově nedomníval, že na světě je úplně všechno báječné. Ale tohle? To je opravdu šílené zjištění! Kdyby to aspoň bylo jenom tak, že všichni poslanci, které jsme kdy měli, jsou podvodníci nebo podvodům napomáhají už nejmíň dvacet let. Myslím, že při legislativní smršti, která u nás panuje už dvacet let, určitě každý poslanec hlasoval nejméně jednou pro změnu nějakého zákona. To je ovšem sprostý podvod, ale co horšího, podvodníci jsme my všichni, ne poslanci, ale právě neposlanecký zbytek národa. Vždycky jsem si myslel, že zákony se dodržovat mají, jenže ouha: každý, kdo dodržuje zákon, který se už někdy změnil (byl novelizován), je podvodník. Dodržujete aspoň jeden novelizovaný zákon? Tak vidíte.

Kdyby to aspoň bylo všechno! Zažili jste někdy ve škole, třeba kdysi na základní škole, aspoň hodinu suplování? Ano? Běda, jste odporní podvodníci. Já jsem jako žáček zažil suplování nejmíň stokrát. Tak vidíte.

Ledaže by to byla pro změnu totální hovadina?

Univerzita zveřejnila (bez uvedení jmen, která si už stejně ptactvo nebeské cvrliká po střechách, ba i jinde) texty dopisů pěti podezřelým držitelům titulů, v nichž zřejmě definitivně ukázala, co všechno si alma mater na své nechtěné děti vymyslela. Hlavní část provinění doktorských studentů spočívá v tom, že děkan ve vyhlášce (asi dvakrát za pět let) jmenoval členy komise, ale v některých případech (bylo jich mnohem, mnohem víc než pět) jmenoval za členy komise i jiné lidi, než které původně vyjmenoval ve vyhlášce (vzpomínám si, že z těch vyhláškových dokonce si někdo dokonce dovolil umřít). Členy komise jmenuje děkan, a on si troufl je jmenovat a porušit tak své dřívější rozhodnutí. Jak jsem říkal, komisi jmenuje děkan a ten také má svaté právo své vlastní rozhodnutí změnit (někdy dokonce i musí, například když někdo umře nebo onemocní). To je ovšem přesně to samé, jako když parlament změní zákon, který už někdy dřív byl parlamentem přijat, nebo když ředitel pošle suplovat nějakého jiného učitele za kolegu. Jenže podle dopisů konečně předhozených novopečenými čističi univerzitě a snad i jejich adresátům, děkan porušil své vlastní vyhlášky.

Blbost to je, ale pořád ne tak strašně šílená. Skutečně kumulovaná děsná blbost je, že tím, že děkan prý porušil své vlastní vyhlášky (obyčejná blbost), se ve skutečnosti studenti dopouštěli podvodu (strašně šílená blbost).

Konečně jsem však pochopil šokující konstrukci odebírání titulů (zcela překvapivě je ještě mnohem stupidnější, než jsme se dohadovali v napjatém očekávání, co tak skvělého mohli leštiči plzeňských práv vymyslet, že na to celý zbytek právnického národa přijít nemůže).

Opět posuďte sami (stručně řečeno): zákon o vysokých školách říká, že se na práva a povinnosti studentů nevztahuje správní řád, ale i kdyby se vztahoval,

tak zákon o vysokých školách záludně stanoví, že vysokoškolský diplom je tzv. doklad (zvláštní forma rozhodnutí) a že doklad a osvědčení je něco jiného, ale i kdyby diplom byl osvědčení (což, jak vidět, není a být nemůže),

platilo by, že osvědčení, které je v rozporu s právními předpisy, lze zrušit (takže by to stejně nešlo)!

A tady to máte: pokud děkan porušil své vlastní dřívější vyhlášky (což je blbost, protože měl a má právo je změnit) a pokud by jeho vyhlášky byly právními předpisy (což nejsou), a pokud by diplom byl osvědčení (což není), pak by diplom mohl být zrušen, protože je v rozporu s právními předpisy.

Teorie práva se zkouší v druhém ročníku (resp. na konci prvního). To je takový předmět, kde se učí, že vnitřní směrnice (právnickou řečí interní normativní směrnice) nejsou právními předpisy. Jak byste se jako student nevoják asi v neděli v pět hodin ráno tvářili, kdyby vás někdo vykopal z postele, protože ředitel továrny někde v Koreji stanovil začátek pracovní doby právě na pátou, nebo, že velitel kasáren v sousedním městě vyhlásil poplach a tak podobně. I když namalujete přesný rozvrh používání WC nebo koupelny ve Vašem bytě, nemůžete se úspěšně obrátit na soud a domáhat se plnění této právní povinnosti zbytkem Vaší rodiny. Máme parlament, máme obecní a krajská zastupitelstva, máme vládu, ministerstva a pár dalších institucí, jež mohou vydávat právní předpisy (třeba Českou národní banku). Ale i kdyby děkan nějaké své rozhodnutí nazval ústavní zákon, stejně to právní předpis nebude.

Je to ale velká škoda, že jsem s některými milými, ohleduplnými a vzdělanými lidmi nesetkal dřív. Například před jedenácti lety, když jsem se stal děkanem, nebo kdykoli v době, kdy jsem jím byl (tedy do srpna 2005). Mohl bych změnit Ústavu, zrušit spoustu zákonů, které se mi nelíbí, a přijmout si jiné, které se by se mi líbily, prostě bych si po libosti přijímal právní předpisy. Jen dost dobře nechápu, k čemu jsou potom volby (když s prominutím každý děkan může přijímat právní předpisy)?

Vážně kumulovaná stupidita (asi těch korbelů bylo nakonec přece jenom moc). Vizionářka, která rozhodně nikoli z pozice šéfky Akreditační komise, ale jen a jen z pozice pouhopouhé politoložky, dštila plameny pekelné na jedovaté sítě, jež si sama vyfantazírovala, dokázala věštit nejen bez toho, že by se v Plzni namáhala na cokoli podívat, ale i bez obvyklých prorockých rekvizit. Nerozhazovala kolem sebe kuřecí kosti, nevěštila ze slepičích vnitřností ani kravského či sloního trusu (aspoň se to neprofláklo, a u nás se proflákne všechno, no, i když s tím 29.3. zatím ještě pořád nic), nepotřebovala k prorokování dokonce ani slavnou liptákovskou troubu. Poslední vývoj však ukazuje, že se přece jen bez nějakých troubů, kteří by se pokusili její věštby realizovat, neobešla. Už kolem vánoc se mě jeden z velmi renomovaných advokátů, s nímž jsme mluvili o novém vedení plzeňských práv, zaraženě ptal: A proč se radši nezeptají nějakého právníka?

P.S. Apropos, když paní šéfka vede své kurzy s nezávislým novinářem, který ve volném čase pomáhá se skenováním zástupci zahraniční společnosti, která se prý soudí s českým státem o spoustu peněz, rozdávají za ten kurz tři kredity. Obvykle platí, že když někdo jinému dá něco svého, tak mu naopak něco ubyde. Platí to, i když se rozdává kredit? Ten kurz přece jen běží už řadu let.

« Zpět