Kuře v hrnci

Představa předčasných voleb nevypadá moc reálně. Proto taky hlavní zprávy vesměs kráčejí jiným směrem, jakým je třeba obnova procesu původně uprchlého podnikatele, nebo dokonce policejní šetření nejspravedlivějšího ministra ze všech (přece spravedlnosti, ten má i v popisu práce být spravedlivý, ne?), i když to se na výsluní chabého ranního sluníčka hřálo jen chviličku po šesté. Zkusme si ale představit vypuštění rybníku samurajskými, a tudíž v harakiri se zhlížejícími, kapry a následné volební klání.

Vzhledem k naprosté neočekávanosti a tudíž zřejmé nepřipravenosti by bylo možná nutno zalovit v kalných vodách minulosti.

Kuře v každém hrnci, bylo třeba heslo americké volební kampaně v roce 1928, jež ještě o dvacet let později využil pan Klement Gottwald s velmi drobnou inovací: Máme stejné žaludky!

Za tento poznatek mu musíme od srdce poděkovat, neboť máme řadu spoluobčanů či spoluobčanek, o nichž si tu zhusta píšeme a o jejichž žaludcích bychom se s ohledem na jejich počínání domnívali něco docela jiného: vzhledem k vnější podobě a hluboké moudrosti onoho jejich počínání bychom totiž mohli třeba hádat až čtyři žaludky (čepec, bachor, slez a kniha, pokud si vzpomínám na biologii ze základní školy).

Milujte svou zemi, chraňte ji od vlády, zaznělo kdysi, stejně jako:
Legalizujte svobodu, zrušte vládu!
Vláda je problém, ne řešení!, případně zřejmě stále aktuální:
Věřím své vládě (že nám lže o všem).

Pan ministr nespravedlnosti by se jistě vydal bojovat do poslední své kulky, ovšem jsa termínem voleb zaskočen, nestačil tentokrát v dostatečném předstihu řádně pomluvit plzeňská práva, takže by musel, tak říkajíc, vařit trošku z vody.

Nicméně by jistě mohl s mužně zamáčknutou slzou nostalgického dojetí vzpomenout na podzim 2009, kdy kromě malých dětí a duševně prostých jedinců uvěřilo transparentním pomluvám provenience jeho a paní komisní i nečekaně značné množství normálních lidí, a vypůjčit si od přítele Klementa potřebné heslíčko: Říjnové myšlenky – náš věčný vzor!

Ostatně, nebylo by to poprvé, od velkého vzoru Klementa a jeho věrného Alexeje Čepičky si přece spolu s paní komisní vypůjčili jejich nápad na odebírání akademických titulů (nikdy před tím ani potom už podobná šílenost nikoho jiného nenapadla).

Aby nezapadlo, jak dokonale stmelil nejen plzeňská práva (proti sobě a paní komisní), ale i celé státní zastupitelství (to sobecky už jen proti sobě), mohl by vykročit do volebního boje s osvědčeným heslem: Republiku si rozvracet nedáme!

Varietní vystoupení by pak mohlo být zakončeno výkřikem: Republice více práce, to je naše agitace!, po němž by si samozřejmě musel chvilku (měsíc, dva?) odpočinout.

Anebo by stálo za to se vrátit ke staré dobré americké tradici. Kuře v každém hrnci, to už tu bylo, a navíc to vůbec není moderní a vůbec nepřipomíná zásluhy o pomluvení a zostuzení své vlastní fakulty.

Hrnec je třeba modernizovat, třeba troubou, ať již mikrovlnou či jinou. Ale pořád tam chybí ty zásluhy o devastaci vlastní fakulty.
Takže troubu sem a pryč s kuřetem. A hned máme hned heslo, připomínající dřívější zásluhy a vyjadřující upřímné a závazné sliby do budoucna:
Každá fakulta v troubě!

« Zpět