Lehce jako pírko

Aneb: A je to!

Navzdory všelijakým nesmyslným osočováním a podobným nesmyslům, je velice lehké žít podle našeho nového kodexu. a v souladu s ním Autorům našeho skvělého kodexu se samozřejmě podařilo vskutku mnohé, například to, že jejich výtvor asi bude navždy nový, nebo aspoň nadlouho nový, protože takovou hrůzu si samozřejmě už hodně dlouho nikdo netroufne, pokud vůbec. Ale žít podle nového kodexu je až hanebně snadné.

Porůznu třeba čteme, jak nový občanský zákoník progresivně zavedl propadnou zástavu. O tu jde, když věřitel, který přijme věc do zástavy, ji nemusí někde prodat, ale může si jí nechat. Když budete v novém přehledném kodexu dost dlouho pátrat, příslušnou úpravu v něm skutečně najdete.

Protože je náš nový občanský zákoník skutečně nesmírně dobře uspořádaný a opravdu skvěle přehledný, najdete v něm totiž ustanovení o přípustnosti propadné zástavy pod příhodným názvem „zakázaná ujednání“ (jde o § 1315).

V ustanovení § 1315 odst. 2 písm. b) totiž občanský zákoník tvrdě zakazuje ujednat, že si zástavní věřitel zastavenou věc nechá za libovolnou nebo předem určenou cenu, což znamená, že si ji může nechat za jinou, než libovolnou nebo předem určenou cenu (např. si ji tedy může nechat za cenu určenou později znaleckým posudkem a podobně).

Že propadná zástava trápila už staré Řeky, konkrétně Atéňany? Že byla ve starém Římě propadná zástava hojně zneužívána, protože když si věřitel zástavu prostě nechal a neprodával ji, nezjistilo se, o kolik její cena převyšuje dluh, což bylo pro proradné věřitele tuze výhodné. Propadná zástava tak prostě přinášela nebohým dlužníkům problémy, potíže a majetkové újmy. A co teprve ve středověku, tam dovedli propadnou zástavu k dokonalosti a ožebračovali nešťastné dlužníky přímo ukázkově.

Jaké neskutečné štěstí máme, že to autoři nového občanského zákoníku zařídili tak, že se s propadnou zástavou vůbec nemusíme trápit, že se jí vůbec nemusíme zabývat a že k ní vůbec, ale ani trošku, nemusíme přihlížet.

Neboť nám přece geniálně vložili do občanského zákoníku § 2 odst. 1, podle kterého lze každé ustanovení soukromého práva, tedy i občanského zákoníku, vykládat jen v souladu s Ústavou a Listinou základních práv a svobod. A je to!

Ústavní soud přece už v nálezu sp. zn. IV. ÚS 303/2005 judikoval, že „institut propadné zástavy nelze z hlediska ústavního považovat za přijatelné omezení vlastnického práva.“ Jak jsem už psal: A je to!

« Zpět