Malé vzpomínky a ještě menší rady

Každý s nostalgií vzpomíná na svá studia. Já si například vzpomínám, jak jsme se ploužili fakultou (tou pražskou) se skripty od zakázaných autorů ve svačinových pytlících a umaštěných novinách (tak jsme se učili z textů od profesora Klokočky ústavní právo, právní dějiny z Balíkových skript a největší štěstí měli ti, kdo se mohli učit teorii práva od Boguszaka a nemuseli číst normalizační hnusy od Kučery nebo Čermáka).

Zkoušející, s výjimkou několika ortodoxních blbů, na nás spiklenecky mrkali tím či oním okem, protože to věděli a schvalovali. Jenže to bylo za totality. Dnes jsme v právním státě, takže je všechno jinak. Mladí (vlastně někdy i nemladí) leštiči klik slídí ne po tom, co student umí, ale z čeho se učil, a běda mu, pokud se učil z knih, které jsem spolunapsal třeba i já. Žádné spiklenecké mrkání jako za totality, v právním státě ho pěkně vyrazí od zkoušky.

Bohužel příliš pozdě mě napadlo, že bych jim mohl poradit, aby se nescházeli po víkendech jak kohorta švábů (to označení z pera, resp. klávesnice, jednoho z plzeňských učitelů se mi opravdu zalíbilo), aby našli, co by ještě mohli bývalým spolužákům přišít, ale vzali titul klidně rovnou všem absolventům za to, že se učili z nesprávných knih. Samozřejmě, je to totální hovadina, ale to jsou ty ostatní důvody, které povymýšleli a potají povynášeli novinářům, když o to ještě novináři stáli, přece taky (student se hanebně provinil tím, že děkan špatně sestavil komisi, student se provinil tím, že sekretářka neorazítkovala protokol, student podváděl tím, že katedry pochybily při odevzdávání diplomových a jiných prací do knihovny, zejména že v letech 1994 – 2005 nedodržovaly pokyn rektora z roku 2006, a tak dál). Když něco nejde, tak je přece úplně jedno, z jakého důvodu se to neúspěšně zkusí, nebo ne?

Jenže to bych se za prvé mohl uradit (například bych poradil, že § 61 je v zákoníku práce kdesi vlevo dole, a pak by nemusel být sestaven tým k jeho vypátrání), a za druhé už to přece kdysi dobře řekl Mojžíš (Neboť aj, pravil Mojžíš, neházejtež perly sviňám), i když jistě jen obrazně.

Při té nostalgické vzpomínce na dávno zašlé časy svého mládí (abych to aktualizoval s poukazem na aktuální boje mezi historiky, jsem tak nemladý, že patřím k té zkažené

generaci, která dokonce ještě ani nekončila studium práv státní zkouškou z marxismu – leninismu, tu zavedli myslím až pro ročník, kde studoval profesor Eliáš) si často připomenu jednoho laskavého učitele procesního práva, který už taky nežije (patřím mezi ty, které zkoušela hned celá řada mrtvých učitelů, asi proto, že jsem studoval před třiceti lety, a jsem na to hrdý) a který nám vždycky říkal: Když nevíte kudy kam, podejte žalobu.

P.S. Když nevíte kudy kam, podejte žalobu. Jak napsal pan prof. Gerloch, studium se řádně ukončuje poslední státní zkouškou nebo její poslední částí. Podle něj potom diplom jen osvědčuje, že se to stalo. Jak říkají velké právní kanceláře, když s Vámi náhodou opravdu zahájí to nesmyslné správní řízení o zrušení diplomu, podejte žalobu na určení, že jste vykonali poslední státní závěrečnou zkoušku (přesněji říkají, přijďte, my ji za Vás podáme).Podání žaloby by mělo být důvodem pro přerušení řízení podle správního řádu a konečně by rozhodoval někdo, kdo nemá osobní a existenční zájem prokázat, že jedovaté sliny, které naplival na své spolužáky, jsou hleny v souladu s právem.

P.P.S. Já vím, že už ten student čtvrtého ročníku plzeňských práv našel v zákoně o vysokých školách, že vysokoškolský diplom je doklad, takže jde o doklad (podle § 151 správního řádu) a ne o osvědčení, já vím, že pro řízení o zrušení dokladu platí lhůty, které leštiči už dávno propásli. Já vím, že ten student má pravdu. Ale jestli je pravda, že pan profesor pobíral od pana děkana/poslan­ce/exministra asistentský plat (to neříkám já, tím se chlubil na jedné mé autogramiádě pan poslanec), tak buďme rádi, že může aspoň naznačovat.

« Zpět