Máme rádi

notáře, hádejte proč asi?

Že máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá, jsme si moc smysluplně nemohli vlastně zpívat nikdy, protože ryby, plazi, obojživelníci, ba ani ptáci se v tomto směru moc nevyznamenali.

Dnes si to samozřejmě můžeme zpívat tím míň, protože komáři, ovádi, klíšťata, mouchy a blechy taky moc chlupů nepobrali (jenže zvířetem je každý živý tvor nadaný smysly, jak moudře praví nový občanský zákoník v § 494, a ty mrchy vidí, slyší, cítí atd.).

Tak že bychom si zpívali, že máme rádi notáře? Ne snad proto, že jsou chlupatí, jako spíš proto, že nám zapíší do rejstříku zástav skoro všecko. Nevěříte snad?

Občanský zákoník samozřejmě razantně skoncoval s dřívější terminologií. Jak moudře upozornili jeho autoři při zdůvodňování jeho geniálních ustanovení, je jen jedno spoluvlastnictví, tak přece není třeba používat označení „podílové spoluvlastnictví.“ Je samozřejmě trošku záhadou, proč tedy označení „podílové spoluvlastnictví“ přesto používají (v § 741 písm. b), v § 1174 odst. 2 a v § 1217 odst. 1 hned dvakrát), ale od toho tu přece nejsme, od toho tu jsou konec konců záhadologové.

Ostatně stejně nekompromisně přece zákon o obchodních společnostech a družstvech č. 90/2012 Sb. z velmi příbuzných per skoncoval s pojmem obchodní podíl. A podívejte se, co asi tak najdete v § 206 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb. hned třikrát? A v 213 odst. 1 téhož zákona dvakrát, zatímco § 209 odst. 3 téhož aspoň jednou? No přeci náš halasně zavržený obchodní podíl, že.

Chybovat je lidské a aspoň vidíme, jak jsou autoři oněch předpisů prodchnuti lidskostí (potom, co kdysi vyváděli studentům jako učitelé, by tomu leckdos nevěřil, ale naštěstí máme občanský zákoník, který nám tu obrovskou lidskost potvrdí, pokud ovšem platí, že čím víc chyb, tím víc lidskosti).

Důvodová zpráva i autoři sami ovšem po vzoru partyzánů z hlubokých lesů mlčí o důvodech podivné záhady, proč se do rejstříku zástav, ve kterém stručně řečeno, notáři evidují leccos, co se týká movitých věcí, najednou z ničeho nic zapisují i údaje o nemovitostech evidovaných v katastru.

Nevěříte, co? Kdybych to sám nečetl, tak bych taky nevěřil.

Katastr, jak víme, je veřejný seznam, a pokud to snad nevíme, stejně to praví hned § 1 odst. 1 katastrálního zákona (č. 256/2013 Sb.).

Obecně platí, že pokud chce zástavní věřitel začít s výkonem zástavního práva, oznámí to zástavnímu dlužníkovi a současně mu sdělí, jakým způsobem se hodlá uspokojit ze zástavy (což stanoví i § 1362 odst. 1 občanského zákoníku).

Ale pozor: pro případ, že je zástavní právo zapsáno v některém veřejném seznamu anebo v rejstříku zástav (který vede Notářská komora České republiky), zajistí zástavní věřitel zápis započetí výkonu tohoto zástavního práva, jenže: jen do rejstříku zástav (jak praví pro změnu poněkud záhadně § 1362 odst. 2 občanského zákoníku). Taková formulace samozřejmě nedává žádný smysl: zápis započetí zástavního práva zapsaného ve veřejném seznamu, například v katastru nemovitostí, do rejstříku zástav je přece nesmysl (pravda, není to nesmysl, který by v občanském zákoníku strádal osamocením).

Ale proto:

Máme rádi notáře, třeba nám to vysvětlí.

« Zpět