Měsíc končí

Své posty předčasně opouští spousty ministrů. Ale pan ministr, který dnes prožívá svůj poslední ministerský den, si odnáší vděčnost a úctu desítek tisíc lidí. Pokud v politologických knihách (sice ne ruských, ale amerických) píší, že na jednoho člověka, který vyjádří svůj názor, připadá pět až deset těch, kteří si myslí totéž, a jestliže petici na podporu plzeňských práv podepsalo více než deset tisíc signatářů, pak nejspíš odchází provázen vděčností sta tisíc lidí. Komu se v poslední době něco podobného povedlo?

I když měsíc končí až zítra, nevím, zda ministři chodí do práce v sobotu, a tak se sluší poděkovat raději již dnes.

Je pravda, že světem se bohužel potlouká leckdos. Už kdysi dávno spálil Hérostratos třetí div světa jen proto, aby se proslavil, a chorobné touze proslavit se, ať to stojí, co to stojí (pochopitelně ty druhé) se dodnes říká hérostratismus. A to v Hérostratových časech ani neměli televizi: jak jen bez ní mohli staří Řekové vůbec žít (nejspíš šťastně)?

Už jsem na těchto stránkách upozorňoval na všelijaké duševní stavy, vyznačující se úpornými bludy, například na chorobné velikášství spojené s tísnivým pocitem, že buď někdo nebo všichni Vám brání stát se slavným. Už jsem tu citoval popisy příznaků: soustavně deptá své okolí, útočí na kohokoli kvůli hloupostem, neustále šikanuje druhé, bojovně se domáhá svých práv, především těch domnělých a neexistujících a stupňuje přitom víc a víc svou agresivitu, předstírá, že hodlá řešit problém, který stále dokola omílá, ale ve skutečnosti tohoto předstírání jen využívá k výpadům proti okolí, pomluvami vytváří systém pseudohrozeb a vydírá pak své okolí potřebou tyto vymyšlené hrozby odvrátit…

Je pravda, že nějak podobně charakterizoval Bertrand Russell velkého humanistu Vladimíra Iljiče Lenina, jehož praví marxisté, zejména čelní, vždy napodobovali, pojmenovávali se po něm, jednali podle jeho metod a vůbec se co nejvíc snažili být jako on.

Tentokrát jsem však neopisoval od pana Russella, ale ze slovníku, konkrétně z hesla: Slavomam, který je tam popsán právě výše zmíněnými příznaky jako duševní choroba, vyznačující se úpornými bludy a často agresivitou (paranoia, případně schizofrenní paranoia, hebrejsky mešuge).

Pan ministr, který prožívá poslední ministerský pracovní den, pomohl vítězství pravdy nad nepravdou, ideálů a práva nad pomluvou a bezprávím, vítězství normálních, slušných lidí nad těmi ostatními. Pomohl vítězství normálních lidí. Což vůbec není málo. Naopak.

Díky.

« Zpět