Metody dokazování

Žijeme v zajímavých časech, to se opravdu nedá popřít. A zajímavé časy modifikují vše staré a překonané.

Všechny staré bláboly a vyčichlá moudra.

Nejen všelijaké tupé početní poučky, jež modifikoval pan nespravedlnostní náměstek slavným objevem, že pět děleno dvěma je šest (pětičlenná komise, jež se může usnášet polovinou členů, se podle jeho psaní univerzitního č.j. R-377–10 může usnášet, dorazí-li všech šest jejích členů), tvůrčím způsobem (či ze závisti?) rozvinutým paní komisní: nejen 13 (docentů a profesorů na olomouckých právech), ale i dokonce i 1,5 (docenta či profesora na bezproblémově akreditovaném filozofickém studijním programu) je víc než 25 (docentů a profesorů na plzeňských právech).

Zajímavé časy modifikují třeba i zákon zachování hmoty. Jak dnes a denně (zejména dnes) čteme, hmotu sice nelze vytvořit, ani zničit, ale dá se zašantročit.

Zajímavé časy přinášejí i nové a nové důkazy pro kdeco, ba i nové a nové důkazní metody.

Musím například kajícně přiznat, že byly sneseny závažné důkazy pro všechny ty odporné nešvary, které se podle paní komisní a jejích přisluhovačů měly na plzeňských právech odehrávat.

Závažné, možná až nevyvratitelné důkazy, minimálně pět. Posuďte ostatně, jako obyčejně, sami:

V prvé řadě tu máme důkaz opakováním ad nauseam. Já obvykle v této souvislosti uvádím, že nesmyslná obvinění byla opakována paní komisní a jejími přiťukávači až do samého zblbnutí, jež však nemůže nastat, protože zmíněné osobnosti rozhodně zblbnout nemohou, zatímco potupně či rituálně vrhnout u hřbitovní zdi či jinde může i ten, kdo zblbnout nemůže, zejména proto, že už se stalo (a nausea, jak známo znamená právě, hm, dávení). Tento důkaz, jak všichni víme, přinesen byl, ba dokonce byl přinášen pořád dokola, až do samého zblbnutí, prostě ad nauseam.

Když si vzpomenete na někdejší radostné žvatlání paní komisní (co se v mládí, ba dětství, naučíš, ve stáří jako když najdeš) v rámci prvního, ba i druhého plzeňského třeštění (jak jeden renomovaný právník nazval její bohulibé počínání, spočívající v tom, že sice „nic nevyšetřuje, ale zato si pouští ústa na špacír”), ba i na pana tehdy exministra (slušelo mu to tak, že doufejme, že už brzy opět), jistě si uvědomíme, že byl přinesen závažný důkaz gestikulací.

Hodně lidí tomu věří. Jak by se tolik lidí mohlo mýlit? Důkaz demokracií.

Jak nám prozradil pan ministr nespravedlnosti na You Tube („Dohoda s Dvořákovou“), byly sneseny i další důkazy. Když si jeho transparentní huhňání poslechnete, uslyšíte, že dohodl s paní komisní bezproblémovou akreditaci za to, že bude zvolen profesor, s nímž se jí dobře popíjí. Důkaz sváděním.

To však není zdaleka všechno. Když se budou bránit, ještě jim tu akreditaci zkrátím, pravila paní komisní s laskavostí sobě samé vlastní. Škola musí skončit, protože učitelé nefandili reformám, kontroval pan ministr nespravedlnosti. A máme tu další důkaz všech špatností na plzeňských právech: konkrétně důkaz zastrašováním.

Už svatý Bernard přece kdysi řekl, že s těmi, kdo s Vámi nesouhlasí, nediskutujte, ale vezměte je holí po hubě (světec opravdu použil tohoto slova).

Nevyšel jen důkaz obecným souhlasem (všichni pro?). Naopak, všichni normální byli proti.

« Zpět