Monomanie

Ať děláte cokoli, vždycky se najde nějaké ustanovení, podle něhož můžete být popotahováni.

Dnes vůbec nic nového: zase znovu se potvrdilo, že pan ministr nespravedlnosti, případně (čtete-li jiné tiskoviny) ministr kmotrovské spravedlnosti, je ze všech nejchytřejší a dělá vše jen a jen dobře. Nejenže předem odhadl, že označení kmotr není nic špatného, co by se nesmělo říkat, nebo, nedej Bože, co by sloužilo jako hanlivé označení. Ne, ne, klidně se nechal vodit svým kmotříčkem jako maňásek (jak na něj prozradil bývalý ministerský kolega z rezortu školství), protože díky svým bájeslovným právním expertům správně odhadl, že slovo kmotr není žádná nadávka, ale pouhopouhá žurnalistická zkratka (jak nám nyní potvrdil i Nejvyšší správní soud).

Dozvěděli jsme se dneska mimo jiné, že bývalý pan koaliční poslanec a bývalý ministr dopravy poněkud opisoval v rigorózní práci. To se ovšem panu nespravedlnostnímu ministrovi stát v žádném případě nemůže: on totiž jediný, jak se zdá, má nezadatelné právo svou rigorózní práci transparentně a úspěšně tajit.

Přes některé neuvědomělé výkřiky do tmy typu někdejšího novinového zvolání („Děkane Pospíšile, proč tajíte svou rigorózní práci,“ například už kdysi dávno na idnes.cz) většina lidstva i souvisejícího tvorstva souhlasně přikyvuje hlavou, že podobný skvost by neměl být okoukáván neukázněnou současnou veřejností, ale měl by být vyčleněn k tichému obdivu budoucích generací.

Pan ministr nespravedlnosti se kdysi dohodl s paní komisní na bezproblémové akreditaci pro plzeňská práva jen za tu nepodstatnou drobnost, že do vedoucí funkce bude demokraticky a objektivně zvolen ten, s kým se paní komisní velmi dobře popíjí (viz „Dohoda s Dvořákovou“ na You Tube). Navíc s ní dohodl dokonce i to, že plzeňská práva veřejně pochválí, což se nikdy před tím, ani nikdy potom nestalo.

Odrodilý pan profesor, se kterým se paní komisní tak dobře pilo, sice nakonec zvolen nebyl. Snad proto, že volitelé, s výjimkou těch, jimž pan nespravedlnostní ministr svého času jistě z čiročiré lásky (rozhodně ne proto, že ho volili, a už vůbec ne za to!) rozdělil školní dvacetitisíce, znali slavnou Couvierovu myšlenku, že z ničeho nejde větší hrůza než když se blb pustí do díla.

Ale účastníci oné slavné, transparentní a korektní dohody jsou dodnes oslavováni. Pan bývalý ministr dopravy se s panem nespravedlnostním kolegou nedohodl na splnění skromných personálních přáníček pana kmotra nespravedlnostního kolegy, a dnes rozhodně oslavován není. Naopak, stejně jako na většinu těch, kdo se nechtějí s panem nespravedlnostním kolegou dohodnout, na něj vypadává ze skříní všelijaké opisování, špatné řádkování a nesprávné odstavce.

Paní komisní se ráda dohodla, a nikdo netvrdí, že její proroctví o vítězství komunismu v Americe nebo hodnocení geniálních vojenských vítězství severokorejského otce vlasti nejsou dost originální. Tvrzeními, že o zvěrstvech tehdejší totality nevěděli, bavili svět už někdejší němečtí vojáci a po nich třeba pan Jakeš vyprávěl, že o pronásledování Václava Havla neměl ani tušení a o zásahu proti studentům na Národní třídě většinou (?) nevěděl. Přesto vyprávění paní komisní, jak nevěděla o represích komunistického režimu, nám připadají stále velice originální (možná stále originálnější?).

Taky se těšíte, až bude vyprávět, jak většinou nevěděla o nezákonném pronásledování plzeňských studentů? Že sice neochvějně zastává krédo: nikdy nedopusťte, aby Vám fakta nabourala důkladně připravené špatné rozhodnutí, ale o nějakých křivdách vůči plzeňským právníkům opravdu nevěděla.

Abychom se ovšem vrátili k jejímu smluvnímu partnerovi, moudra, jež nám z postoje páně ministerského plynou, by měla být tesána do kamene: Aby ses neuhodil kladivem do ruky, drž při zatloukání hřebík oběma rukama.

Konec konců, jeho bájeslovní experti mu sice občas připraví jinou přednášku nebo jiný zákon, ale jinak jsou k nezaplacení (jak hořce vzpomíná jedna nejmenovaná západočeská univerzita, jež toho hlavního z nich málem nedokázala zaplatit).

Cože to pravil svého času Anatole France? Že se spousta lidí dá oklamat hloupostí, ještě neznamená, že to není hloupost.

« Zpět