Možnost volby

Vždycky máme dvě možnosti. Například kazit si víkend připomínáním všelijakých zlých bytostí, anebo jim nechat volné pole působnosti.

Chvílemi bylo dnes tak krásně, že se prostě člověku nechtělo sedět doma a přemýšlet o temné budoucnosti, kdy bude naši zemi soužit například nějaký asteroid, klimatická změna, invaze klíšťat nebo nový občanský zákoník, který podle jedněch znamená konec komunistického práva, zatímco druzí optimisticky dodávají: A kdyby jen komunistického. Víkendy, a hlavně víkendy, kdy je chvilku krásně a pak pro změnu promoknete na kost, však dávají příležitost k všelijakým zamyšlením: zatímco se sušíte, můžete přemýšlet o tom, co všechno nás potkalo a proč vlastně?

Když se například pořádně víkendově zamyslíte, snadno zjistíte, že paní komisní by dávno a ráda uznala, jak na plzeňských právech bylo a je všechno v pořádku, jen kdyby o nich aspoň něco, aspoň maličko, věděla, nebo kdyby se o tom aspoň někde psalo.

Nevěříte?

Vždyť ale už loňského 16.listopadu jí byl za příkladnou pravdomluvnost a zásadovost udělen (jak jsem si již tehdy skromně dovolil poinformovat) čestný Bobřík vyčůranosti, přičemž ona příkladná, až ukázková, zásadovost a přímočarost byla spatřována zejména ve výroku, že o represích politických odpůrců za komunismu nevěděla (citováno podle tehdejší podle Mladé fronty Dnes): „Víte, míra tehdejších represí nebyla všeobecně známa. Uvědomte si, že se o tom nepsalo…“

Možná si taky připomenete, jak si pan prezident Beneš v Lidicích už 10.června 1945 povzdechl: „Nebude však trvat dlouho a budou slyšet všelijak formulované a v systémy vypracované výmluvy,“ protože o hrůzách nacismu tehdy „nevěděl jen ten, kdo o nich vědět nechtěl.“ Podle předloňského blogu na idnes (21. srpna 2010) jde ovšem o nesmírně obtížně řešitelnou otázku.

Plně souhlasím s tehdejším panem pisatelem, že asi už nikdy nezjistíme, kde byla pravda, a že ani to, která ze dvou jediných v úvahu přicházejících možností byla dána, se už bohužel nedozvíme. Předloňský blogger si totiž smutně vzdychl, že nejspíš už nikdy nezjistíme, zda v případě tvrzení o tom, že tehdejší vojáci prostě o pronásledování a teroru nevěděli, jde o bezmeznou a nekonečnou tupost nebo naopak odpuzující a stejně bezmeznou prolhanost?

Ostatně i pan Jakeš přece o brutálním zásahu na Národní třídě v listopadu 1989 prohlásil, že „to většinou nevěděl.“

Paní komisní zahájila svého času osočování plzeňských práv tím, že uznávají ukrajinské studium, jež však vůbec není rovnocenné s tím českým. Protože se ovšem i panu profesorovi, s nímž se jí tak dobře popíjí (viz fotografie u úvahy Ilustrovaná II) svěřila, že paragrafy opravdu nemá ani trošku ráda („S paragrafy na nás nechoďte, to nemáme rádi,“ citoval ji totiž pan profesor nesmírně diskrétně v Lidových novinách), lze pochopit, že je nečte (já třeba nemám rád červenou knihovnu a tak ji nečtu), takže nevěděla, že rovnocennost onoho ukrajinského studia byla tehdy uznána dokonce ministerskou vyhláškou (č. 249/2009 Sb.).

A kromě toho čelní marxisté (a dokonce pan premiér přece uznale označil paní komisní za čelnou českou marxistku) ctí bojové tradice proletariátu, a už i citovaný pan Jakeš nám přeci objasnil: „Jsou prostě doby, kdy se zákon musí nechat zákonem a politika jde do popředí.“

Kdyby paní komisní četla něco jiného, nežli pochvalné texty o sobě samé, případně spisy klasiků marxismu leninismu, jež jsou věčnou inspirací každého správného bojovníka za totalitu, jistě by už dávno uznala, že na plzeňských právech k žádným závažným pochybením nedošlo a že mají dost a dost profesorů, například šestnáctkrát víc než filozofové, kterým dala bezproblémovou akreditaci, případně dvakrát víc než hanáčtí právníci, kterým ji dala taky.

Jenže to nevěděla.
My se ovšem můžeme jen a jen dohadovat, která z oněch dvou výše nabízených možností je v tomto případě dána.

Malou nápovědou nám ovšem může být ona pěkná promluva pana ministra nespravedlnosti na You Tube („Dohoda s Dvořákovou“), kde vypraví, jak s paní komisní obětavě a s nasazením vlastního těla dohodl, že ona dá bezproblémovou akreditaci za zvolení toho diskrétního pána, se kterým se jí tehdy tak dobře pilo.

To je však pouhopouhá indicie. Jak už předloni napsal ohledně něčeho úplně jiného citovaný blogger, opravdu nemůžeme mít jistotu, zda jde o bezmeznou a nekonečnou tupost nebo naopak odpuzující a stejně bezmeznou prolhanost.

« Zpět