Muži pod ochranou?

Vždycky je dobře vědět, kdo má protekci. Třeba kdo je pod zvláštní zákonnou ochranou.

Od konce minulého týdne se povídá, že paní komisní usilovně a při každé příležitosti svádí pana ministra školství k nezákonnému rozhodnutí, jímž by se pokusil přezkoumat ono zatrolené prodloužení akreditace plzeňským právům do doby, kdy si na ni (míněna ona dáma) už nikdo nebude pamatovat, takže rychle vzrůstá počet zájemců o náležitosti takového sympatického podání, jež se obvykle nazývá trestní oznámení.

Už jsem se zmínil o tom, že prodloužení akreditace vyhlásil dřívější pan ministr školství statečně a veřejně 9. března letošního roku, tudíž lze celkem důvodně předpokládat, že téhož dne se o něm a jeho důvodech ministr školství dozvěděl. Proto taky hned následujícího dne začala běžet dvouměsíční lhůta podle § 96 odst. 1 správního řádu a po dvou měsících také uplynula, což podle našeho nepříliš originálního kalendáře nastalo 9. května. Na zahájení přezkumného řízení je tedy, jak se zdá, poněkud pozdě, a kdyby se k tomu dal někdo svést, porušil by poměrně zásadně zákon.

Osobně se samozřejmě domnívám, že pokud by některý ministr něco podobného udělal, stal by se osobou pod zvláštní ochranou zákona.

Teď nenarážím na to, že podle některých zlých jazyků potom, co si pan ministr nespravedlnosti či kmotrovské spravedlnosti (podle periodika, jež se Vám víc líbí) nechal od svého laskavého kmotříčka schválit pana nejvyššího státního zástupce, přemluvil hbitě onoho pana zástupce, aby slíbil beztrestnost starému panu rektorovi, bude-li poslouchat nezákonné rady páně ministerské. Ne, to na mysli nemám.

Mám na mysli ono kouzelné ustanovení v občanském zákoníku z roku 1811, který nám pan profesor, s nímž se paní komisní tak dobře pije, že za jeho zvolení dokonce i akreditaci nabízí (jak prozradil pan ministr nespravedlnosti na You Tube v monologu „Dohoda s Dvořákovou“) konečně zbavil všelijakého modernizujícího balastu a vrátil jej ke křišťálové středověké čistotě v podobě tak zvaného nového občanského zákoníku, totiž ustanovení § 21. Podle něj totiž zvláštní zákonné ochraně se těší zuřiví, ztřeštění a blbí, kteří nedovedou vůbec užívati rozumu.

Nehledě k tomu, že ministr, který by se rozhodl, že zákon pro něj neplatí, když se mu to nehodí, by se ocitl pod zvláštní zákonnou ochranou podle posledně citovaného ustanovení, řekneme si v rámci osvěty aspoň to, co není k takovému trestnímu oznámení vůbec potřeba.

Samozřejmě to neznám tak dobře jako třeba paní komisní. Na mne konec konců oznámení podal kromě pana spravedlnostního ministra už jen jeho proděkan, který se podle vlastních prohlášení trochu „ochomítal“ kolem nového občanského zákoníku, zatímco radil spolužákům, co by měl dělat „čerství absolvent.“ Na paní komisní, co vím, jich bylo podáno kolem třiceti, takže je v materii určitě orientována daleko lépe, jenže ona na naše stránky nepíše (což je škoda, protože legrace přece není nikdy dost).

Nuže, jak jsem se dočetl, není k tomu třeba ani hrubých pravopisných chyb, jak se zřejmě svého času domníval pan proděkan.

Není k tomu kupodivu zapotřebí ani batoh, takže se s ním zmínění pánové vláčeli celkem zbytečně.

Není dokonce třeba ani apokryfního rozumu, kterým se zmínění pánové také pro jistotu vybavili.

Není k tomu nejspíš potřeba ani té protekce, kterou paní komisní, její doktor Nespravedlnost a jim podobní mají (viz výše).

« Zpět