yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Na posměváčky máme
no co asi? Přece háčky.Důkazů, že tvůrci našeho nového soukromoprávního kodexu nejsou žádní Einsteinové je tolik, až se zdá, že pořád přibývají.
Ten ubohý pan Einstein (považte, vystudoval celou vysokou školu v letech 1897 až 1900), jehož jsme si včera jistě dost nezaslouženě připomněli, přece svého času vymyslel jakousi teorii relativity, které žádný slušný člověk nerozumí. Pravda, v pražské kavárně Louvre na Národní třídě, kde se ti dva potkávali, jakýsi podivný Franz Kafka Einsteinovi přizvukoval a tvářil se, že jeho teorii rozumí. Ale to byl taky jen takový podivínský rychlostudent, který sice vystudoval v letech 1901 až 1906 (což by mohlo být v pořádku), jenže on za tu dobu stihl tři vysoké školy najednou (práva, germanistiku a dějiny umění), a navíc psal beletrii, což přece kritizuje každý pravý odborník a marxista (už Stalin vytýkal Zápotockému, že píše beletrii a z téhož důvodu si, jistě důvodně, myslel o Churchillovi, že je hlupák).
Prostě, zatímco ten podivný pán Albert smolil svou teorii relativity, ti pánové, které jistě nikdy nikdy za žádného Einsteina považovat nebude, vytvořili praxi relativity.
Například vytvořili zákon, díky němuž je v našem právu relativní úplně všechno. Někdo se Vás třeba optá, zda mu chcete za pět korun prodat svůj dům. No jasně, zabručíte posměšně a radostně se odeberete domů užívat si své nemovitosti, neboť i podle nového občanského zákoníku ji lze prodat jen smlouvou uzavřenou písemně, jak moudře praví § 560 ono skvělého kodexu, přičemž není-li právní jednání učiněno ve formě stanovené zákonem, je neplatné (jak ještě moudřeji stanoví § 582 odst. 1 téhož zákona. Takže prostě kráčíte k domovu a posměšně se pošklebujete tomu blbovi.
Jenže, na posměváčky máme háčky, přesněji je na ně mají ti páni, co rozhodně nejsou žádní Einsteinové.
Protože absolutně neplatné je podle § 588 občanského zákoníku jen jednání zjevně porušující dobré mravy, jednání sice porušující zákona, ale jen když současně zjevně narušuje veřejný pořádek, a jednání, jímž se někdo zavazuje k jednání od počátku nemožnému (§ 588 občanského zákoníku). Ve všech jiných případech se ale neplatné jednání považuje za platné, pokud někdo jeho neplatnost nenamítne (jak stanoví § 586 odst. 2 občanského zákoníku). Smějete se možná trochu míň, ale přece jenom pořád.
A přijde zlatý hřeb, když onen pán vytáhne nahrávku toho Vašeho „no jistě,“ díky svědkovi doloženou třeba do doby před třemi roky. Vždyť právo namítnout neplatnost právního jednání se přce promlčuje, a promlčecí doba je tříletá (§ 629 odst. 1 občanského zákoníku).
A tak jen s hrůzou zíráte, co onen svědek ještě všechno slyšel. Třeba Vaše ručitelské prohlášení? To taky musí být písemně, ovšem zase za stejných podmínek.
Mohli bychom si říci, že prostě šedivé jsou všechny teorie, i ta teorie relativity, ale věčně zelený je strom života. Jenže to přece napsal nějaký pan Goethe, což byl taky právník a taky v tom Lipsku ta práva vystudoval nějak moc rychle (v letech 1765 až 1768).
A tak si radši s nebývalou upřímností zapějete naši krásnou hymnu. Ovšem na tam položenou otázku (Kde domov můj) prosím neodpovídat před dvaadvacátou hodinou.
