Návrat přináší

vždycky nějaké ty vzpomínky.

Sotva jsem od přátelských Indiánů dorazil do naší krásné země, dočetl jsem se, jak lovci plagiátů děsí německé elity.

A tak jsem si připomněl, jak jsem se stal hlavní ohavnou postavou nejmenované plagiátorské aféry. V policejním usnesení z 8. března 2010 č. j. OKFK-23–9/TČ-2010–200233 se sice píše, že jsem byl poškozen, protože nejmenovaný podezřelý měl opsat 13 stránek z mé knihy (do své stopadesáti stránkové práce).

Můžu si tedy připomenout: vida, opsali to ode mne a ejhle: já byl ten poškozený. Kdo by to řekl.

Ale hlavně: kam se na nás to Německo hrabe. Tam si sice dělají problém z 65 stránkové práce, kde se opisovalo na 27 stranách, ale média naprosto nelogicky nepropírají toho, od koho se opisovalo (jako v naší krásné zemi), ale jen sám Bůh ví proč, toho, kdo opisoval. Taky to nedokážete pochopit?

Nehledě k tomu, že různí rozumní tuzemští rektoři k tomu dodávají, že „neexistuje zákonná cesta, jak na univerzitě v České republice odebrat titul“ (dnešní Idnes.cz).

Samozřejmě, zákonná cesta neexistuje. Ale přece už Milouš Jakeš (onen pán, který o zásahu proti studentům na Národní třídě vyprávěl: „Já to většinou nevěděl,“ což od něj vhodně, ba přímo frančízově, převzala nejmenovaná paní předsedkyně, když zdůvodnila vstup do rodné strany tím, že o totalitních represích nevěděla: „uvědomte si, že se o tom nepsalo“) druhdy konstatoval, že zákon musí jít stranou, když je tu veřejný zájem. Zákonná cesta sice není, ale naštěstí se najdou různé předsedkyně, které to stejně podpoří.

Už kdysi přece jeden slavný signatář Charty 77 napsal, že chcete-li normalizovat, musíte se smířit s tím, že tomu povládne Jakeš, případně někdo podobný. A nakonec to ještě někdo z čirého idealismu navzdory bídnému platu ministerského náměstka prakticky zadarmo (vždyť milion dnes nejsou žádné peníze) zkusí sepsat.

Kdyby přitom policie naslouchala moudrým radám, mohla by snadno přijít k mohutným bodům. Vždyť už kdysi pan dnešní exministr a europoslanec (Právo, 30. 9. 2009) požadoval, že by se měla „policie zabývat také chybějícími pracemi. Z 65 obhájených disertací jich údajně chybí v knihově fakulty 35…“ Jak napsal Jan Tříska zrovna dnes: Mezi stovkou lidí se vždycky najde někdo, kdo je vůl.

Jistě si vzpomenete, že ony chybějící práce byly dočista všecky celkem hbitě nalezeny, překvapivě v téže knihovně, kde čekaly na zatřídění. Byly však vhodně nalezeny až potom, co původní vedení fakulty odstoupilo, byť tehdy ještě doprovázeno bouřlivým potleskem a transparenty Podpora dosavadního vedení!, případně NE udavačům! (což psalo Právo ještě téhož dne). Věřte či ne, taková vzpomínka krásná je.

Ale kdyby se policie řídila moudrou radou páně exministerskou, mohla by záhadu chybějících prací vyřešit bleskově (pátravým pohledem do regálu, kde nikdo z normalizátorů ony práce přece zcela logicky nečekal) a připsat si velké body (jenže by je vlastně našla hned, takže příliš brzo, a hlasatelé velké pravdy, že tyto práce nikdy neexistovaly, by se nemohli tak skvěle proslavit).

A kdyby se tak skvěle neproslavili, nikdy by se jim nepodařilo využít čerstvě koupené svatozáře k prosazení nového občanského zákoníku. A čemu bychom se potom tak dlouho smáli?

« Zpět