Nebojte se, nedošly

a co horšího, ani nedojdou.

Jak jste si všimli, minule jsme se našemu novému skvělému občanskému zákoníku nevěnovali.

Blbosti totiž nejsou jenom v něm, i když samozřejmě také a hlavně. Není proto nijak důvodná obava některých z Vás, ž po popsání desítek a stovek stran s objevy nesmyslů zatoulaných do našeho kodexu už možná blbosti došly.

Nebojte se, nedošly. Už Albert Einstein (ačkoli měl rád studenty, choval se slušně ke studentům a uklízečkám, nebyl arogantní a na vysoké škole studoval pod plytkou záminkou geniality nestandardně krátce) nám přece prozradil, že jen dvě věci jsou nekonečné  – vesmír a lidská hloupost. „Tím prvním si ovšem nejsem tak jist,“dodal skromně. Mohli bychom ovšem nestandardního Einsteina nahradit třeba Konfuciem, podle něhož každé moře má břehy, zatímco hloupost je bezbřehá (jenže ten pán o sobě sám napsal, že se začal učit až v patnácti letech a v jedenadvaceti už si otevřel vlastní univerzitu kdesi v Lu, tak abychom se nakonec ještě nedostali z deště pod okap).

I po popsání stovek stran upozorňováním na, hm, podivnosti v novém zákoníku prostě můžeme zřejmě kdykoli najít nějakou novou

Další paragfraf, který se řadí do téměř nekonečné řady ustanovení, o něž by by mohl být občanský zákoník kratší (podle některých je takových paragrafů, o něž by mohl být občanský zákoník kratší, něco kolem tří tisíc) je § 1336.

Dát do zástavy jde podle občanského zákoníku leccos, a taky pohledávku (dlužník, který má dluh odpovídající pohledávce, kterou dal věřitel do zástavy, se potom nazývá poddlužník). A podle § 1336 odst. 1 občanského zákoníku před splatností zajištěné pohledávky (a pochopitelně po splatnosti pohledávky zastavené) lze na zastavenou pohledávku plnit jen nedílně zástavnímu věřiteli i poddlužníkovu věřiteli, tj. zástavnímu dlužníkovi. Jenže problém je, že občanský zákoník, zřejmě aby naplnil požadavek stručnosti a jasnosti, kladený na právní předpisy, nikde neříká, co by ono „plnit nedílně“ mělo znamenat a nikdo to tudíž ani netuší.

Kdyby oním nedílným plněním bylo míněno třeba nedělitelné plnění, byla by taškařice opravdu zajímavá: jestliže je dlužník (zde by to byl poddlužník) zavázán několika věřitelům (zde by to byl zástavní věřitel a poddlužníkův věřitel, tedy zástavní dlužník) k nedělitelnému plnění, není totiž povinen plnit jen některému z věřitelů, jak praví § 1870 občanského zákoníku). Poddlužník by tedy měl podle § 1336 odst. 1 občanského zákoníku plnit to, co by podle § 1870 téhož plnit neměl.

Takže buď nemáme (jako obvykle) ani potuchy, co autoři měli na mysli, nebo měli (pro změnu jako obvykle) na mysli něco, co nefunguje a fungovat nemůže.

Na druhou stranu víc než chápu, proč nám autoři onen veselý předpis vnutili. Když se jim to totiž konečně povedlo, rázem platí domněnka, že jsou obstojní právníci (které by bez zvláštního zákona samozřejmě nikdo neuvěřil). Podle § 5 odst. 1 jejich zákoníku totiž přihlásí-li se někdo k určité profesi nebo stavu, dává tím najevo, že to taky umí.

« Zpět