yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Nejúčinnější nástroj, aneb
zírám, zíráš, zírá, zíráme...Jak napsal německý spisovatel Hartwig Hausdorf, nejochotnějším i nejúčinnějším nástrojem k překrucování reality jsou moderní sdělovací prostředky, jež jako o překot konstruují příběhy, jimiž padělají skutečnost. Nutno ovšem říci, že prohlášení pana spisovatele je minimálně hodně, opravdu hodně neúplné.
Náš skvělý národ si totiž za stejným účelem pořídil (přesněji, byl nám pořízen) nový občanský zákoník. Občanský zákoník například vymýtil zbytečný pojem „podílové spoluvlastnictví,“ neboť spoluvlastnictví je přece jenom jedno. Ovšem v § 741 písm. b), v § 1174 odst. 1 i 2 a v § 1217 odst. 1 hned dvakrát se občanský zákoník zaobírá právě podílovým spoluvlastnictvím. Hrubá chyba, řekl by někdo nedostatečně informovaný, ale autoři našeho kodexu přece chyby nedělají. Prostě jde o skvělý, velice účinný nástroj k překrucování reality.
Stejně tak ale občanský zákoník skoncoval s podivným termínem půjčka, který se jistě vůbec nevžil a nikdo si na něj nezvykl, takže zákoník upravuje toliko zápůjčku a výpůjčku (důvodová zpráva k tomu uvádí, že se návrh „vrací ke klasickému označení zápůjčka“)
S tím také souvisí nahrazení zcela „nevhodného termínu“ věřitel a dlužník, který se určitě nikdy nevžil, mnohem srozumitelnějšími pojmy vydlužitel a zapůjčitel
Návrh zákoníku také opouští „právnické neologismy podmíněné totalitní ideologií,“ jako třeba výpůjčka. Samozřejmě by potom leckohos mohlo překvapit, že podle § 2193 občanského zákoníku přenechává půjčitel vypůjčiteli nezuživatelnou věc právě smlouvou o výpůjčce.
A navíc v § 483 odst. 3 písm. c) se občanský zákoník zaobírá dokonce i půjčkou (ačkoli jde o pojem, který se vší rozhodností opustil).
Stejně tak je důvěrně známo, jak nový občanský zákoník zúčtoval se vším, co vzešlo z totalitního práva.
Už jsme se zabývali záhadou, co je vlastně zač onen tajemný svolatel, jemuž § 223 obč. zák. ukládá určité specifikované povinnosti. Kdo to je, nevíme, víme jen, že to určitě není svolavatel, jemuž občanský zákoník (§ 222, § 224) ukládá povinnosti docela jiné. Naštěstí alespoň víme, odkud se ten svolavatel vzal.
Pojem svolavatele totiž vnesl do našeho spolkového práva zákon č. 68/1951 Sb. (v § 7), který byl nástrojem totalitního režimu k devastaci spolkového života (a mimo jiné poprvé od doby, kdy se císař František Josef I. vzdal absolutní moci, opustil registrační princip, o který se do té doby vznik spolků opíral, což ostatně občanský zákoník v § 226 učinil rovněž). Inu, nejúčinnější nástroj k překrucování reality… (aneb zírám, zíráš,atd.).
