Není krásné být

věřitelem (na konci není otazník, ale tečka).

Kam se podíváme, vidíme jasný důkaz toho, jak je autorům našeho nového úžasného občanského zákoníku odporný každý plagiát.

Plagiáty se jim dokonce tak hnusí, že by si žádný nepřečetli ani za nic. Chcete jasný důkaz?

Kdyby si například přečetli svůj občanský zákoník, než ho pustili do světa, všimli by si, že § 1878 odst. 2 občanského zákoníku stanoví, že splyne-li dlužník s jedním z více spoluvěřitelů, zanikají tím i pohledávky ostatních spoluvěřitelů, zatímco chabou stovku paragrafů od něj stanoví § 1994, že splyne-li dlužník s jedním z více spoluvěřitelů, pohledávky ostatních spoluvěřitelů tím nezanikají. Přitom § 1878 je jak víme opsán od Francouzů, kdežto § 1994 od Němců, a protože autorům nového zákoníku se nebetyčně hnusí číst nějaký prožluklý plagiát, se vší rozhodností si návrh zákoníku už sobě nepřečetli.

I když možná je všechno jinak. Možná jde prostě o metodu naprosto tvůrčího přístupu k novému právu, zformulovanému tak, aby uspokojilo každého podle jeho přání.

Zkusme se zkusmo rozhlédnout. Nejlépe po něčem obvyklém, naprosto tuctovém, na čem ani úplný blb nemůže nic zkazit.

Co třeba takový dlužní úpis? Něco roky a staletí známého a přitom jednoduchého a prostého, na čem snad opravdu nikdo nic nezkazí.

Když někomu půjčíte a on Vám to potvrdí v dlužním úpisu, nesmíte ho hlavně už tomu dlužníkovi dát nikdy do ruky.

Jakmile totiž dlužník obdrží dlužní úpis, má se za to, že dluh byl splněn, i když třeba nebyl (jak moudře stanoví náš nový občanský zákoník v ustanovení § 1952 odst. 2). Takže když Vám pan dlužník třeba uzná dluh (uznání dluhu je druh dlužního úpisu) a pak z Vás to uznání nějak vysomruje, nastupuje domněnka, že Vám zaplatil, ačkoli Vám ve skutečnosti, hm, nakašlal. Jenže kouzelné slovní spojení „má se za to“ představuje domněnku, která je vyvratitelná. Budete tedy vyvracet. A co když konečně vyvrátíte? Samozřejmě tu domněnku.

No, pak třeba můžete zalistovat trochu dál, třeba až k § 1995 odst. 2 občanského zákoníku. Pokud věřitel vrátí dlužníkovi dlužní úpis, ačkoli dlužník dluh nesplatil, dojde k prominutí dluhu. Žádná podivná, navíc vyvratitelná domněnka, ale pěkně natvrdo: dojde k prominutí dluhu.

Ba dokonce vydá-li věřitel dlužní úpis jen jednomu z více dlužníků, má se za to, že dluh prominul všem.

Jen pro shrnutí: obdrží-li dlužník, který nic nezaplatil, dlužní úpis, jednak se má za to, že zaplatil, a jednak kupodivu stejně dojde k prominutí dluhu.

Není krásné být věřitelem? Člověk může být tak úžasně velkorysý, dokonce i kdyby nechtěl.

« Zpět