Není nakonec lepší

šašek v televizi?

Nová doba je, jak už to bývá, někdy jednodušší než doby minulé,zejména dávno minulé, a jindy zase naopak.

Dokonce i v moudrých knihách, například z poslední doby o Karlu IV.(Novák, J, A.: Karel IV., mystik a čaroděj), se nepřímo dočítáme, oč jednodušší to má nejmenovaná notorická paní komisařka a neméně notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti (poslušni Tolstého hluboké myšlenky, že nejvíc mluví ti, kdo mají nejméně co říci), než všelijací jiní blouznivci z dávných časů.

Zatímco totiž dnes stačí, aby ze sebe dotyčný udělal šaška v televizi, v dávných dobách potřeboval především našvindlovat nějaký ten zázrak. I když o tom, zda šlo opravdu o zázrak, rozhodovala komise odborníků, jež posuzovala, zda událost označovaná jako zázrak je v souladu se svatými texty (podobnost s akreditačními standardy je jistě jen náhodná). A to by v tom byl čert, aby se dotyčné bytosti nevecpaly do komise i tenkrát.

Vždyť konec konců jejich vrozený cit pro funkce se projevuje i v díle, jež tolik chválili. Například chcete-li založit spolek, máte v podstatě jistotu nějaké té funkce. Spolek totiž mohou založit podle § 214 občanského zákoníku tři osoby. Správnost a úplnost prezenční listiny na ustavující členské schůzi spolku podle § 233 občanského zákoníku přitom ověřuje svolatel. Schůzi však podle § 234 odst. 1 občanského zákoníku zahájí pro změnu svolavatel. Ten potom podle § 253 odst. 1 občanského zákoníku zajistí volbu předsedy zasedání. Takže máme ze tří zakládajících osob hned tři funkcionáře: předsedu schůze, svolavatele a navíc ještě i svolatele.

Samozřejmě, s některými hrůzami se už v současnosti nesejdeme. Třeba Svatopluk Čech (což byl bohužel právník, který navíc ve svém díle Oběti pověry napsal, že ženy věštkyně, ač jen hloupé děvečky, věštíce nesmysly, lidmi mdlých duchů uctívány byly), upozorňoval (ve stejné knize), že v dávných dobách platilo, že „množství jest dosud mezi lidmi tupých, kteříž“ odsuzují „vzdělanost jimi neuznanou.“ Jak jistědobře víte, tohle se dnes stát nemůže (že by někdo bránil vzdělání jiných jen proto, že nemá rád učitele jejich školy, to se dnes opravdu stát nemůže). Ostatně jestliže kdysi svatý Pavel hlásal: „Starší ženy ať nepomlouvají a nepropadají opilství,“ (v dopise Titovi, kapitola 2., verš třetí), víme, že dnes by si to rozhodně nedovolil.

Ovšem pro ty, jimž není dovoleno z sebe dělat šašky v televizi, může nastávat sezóna občas lehce nejistá. Už jsme o tom taky občas psali:

Třeba jak se občané radostně blíží k veřejným záchodkům a prohlížejí si kukátka zavedená do mohutných potrubí. Po použití se přesvědčte, jak bylo s tím, co pochází z Vašeho těla, naloženo, neb na to máte právo (§ 111 odst. 3 nového občanského zákoníku), a spotřebitele je o jeho právech třeba poučit. I když (alespoň na WC, zřejmě nejen veřejném) spotřebovává (aby byl tím spotřebitelem) jaksi naopak.

Policista gestem láká občana do temného kouta, načež jej přetáhne několikrát obuškem po hlavě, neboť podle § 8 občanského zákoníku zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany, takže je třeba zneužívat práv zásadně skrytě.

Jestli by nakonec přece jenom nebylo lepší ze sebe dělat šaška (jen) v televizi.

« Zpět