Není profesor jako

PROFESOR!

Bezmála před třemi roky si rozumně uvažující lidé lámali hlavu, proč některým vysokým školám stačí na jeden studijní program jeden profesor (jako na jedné obecně oblíbené filozofické fakultě, jejíž děkan jen čirou náhodou publikoval cosi společně s nejmenovanou paní předsedkyní) a jiným nestačí pětadvacet (např. nejmenované západočeské právnické fakultě kdesi na dalekém západě), a připisovali to (nesprávně) dokonce nějakému subjektivismu při rozhodování.

Odpověď přitom zcela jednoznačně vyplývala z tehdy schvalovaného občanského zákoníku, který však v té době (ostatně ani dnes) nikdo nečetl. Vždyť přece autoři nového občanského zákoníku přišli na to, že rovnost neexistuje a proto ji do svého kodexu nepojali.

A jestliže neexistuje rovnost mezi lidmi (takže se občanský zákoník tímto termínem raději ani nezatěžuje), jak by vůbec mohla existovat rovnost například mezi profesory?

Mnohokrát už jsme upozornili na skutečně objevitelské profesory, jimž není roven prostě nikdo.

Třeba takový profesor Trofim Lysenko zásadně vyvrátil hnusnou pavědu nazvanou genetika, zejména pokusy nějakého zapšklého mnicha Mendela s květy různých barev, vlastními přesvědčivými pokusy, jimiž dokázal, že zkřížíme-li různé druhy pšenice, získáme opět pšenici, která je navíc pořád žlutá. K tomu samozřejmě bylo třeba nebývalé geniality, kterou z nějakého obyčejného profesora jen stěží vydolujeme.

Podobně profesorka leninské duše i jména přece kdesi na vysoké škole objevila mafii zcela nového, dosud neznámého typu, která i podle jejího vlastního tvrzení nikoho neunáší, nevraždí a nebije, nevydírá, nebere úplatky a vůbec po nikom nic nechce, takže si ani nezavazuje soudce, ani státní zástupce, ani politiky, ani policisty, prostě nikoho, a dále za nevelkého, ledva několika milionového, veřejného příspěvku intenzivně bádá na tom, co vlastně taková mafie dělá a hlavně proč?

A to už vůbec nemluvíme o profesorovi, který nám to svým poznatkem, že rovnost neexistuje, vlastně všechno umožnil. Kdo by se ostatně mohl divit, že se rozhodl udat (tedy nejen své kolegy, i když to samozřejmě taky) taková moudra a vepsat je pokud možno na dlouhé časy do právního předpisu.

Ostatně, už to samo byl počin naprosto geniální. Představte si, že dříve, tedy v době, jež předcházela vytvoření našeho nového moderního občanského zákoníku, si spousta podivínů myslela, že snad v zákonech má být právo (a jaké úcty si tedy zaslouží pan profesor, který s touto scestnou představou zúčtoval tak dokonale, že v jeho výtvoru právo skoro nenajdeme, a když, tak jistě jen nedopatřením).

A to už ani nemluvíme o tom, že zřejmě jen tak mimochodem objevil navíc i neomylnou metodu na odhalování zločinců. Hnusný podezřelý cosi nejasně blábolí, nervozně se potí a po případném povzbudivém šťouchnutí do zubů huhlá zpravidla ještě o něco nejasněji. A přitom přece podle § 7 nového občanského zákoníku, jedná-li někdo určitým způsobem, má se za to, že jedná poctivě a v dobré víře. Z toho plyne poučení dobře artikulovat, i kdyby náhodou chyběl některý ten zoubek, o nějž by se mohl jazyk opírat.

« Zpět