Nesmyslná magistra?

Historie je sice magistra (vitae), neboli učitelka, ale i když jí ten titul nikdo nevezme, občas je pěkně, ba i nepěkně, nesmyslná.

Historie je totiž plná historek půvabných, leč pohříchu nesmyslných.

Tradice třeba praví, že bratr Mongolfiér zůstal tiše a s obdivem zírat, jak se podprsenka jeho manželky sušící se nad čajníkem nadmula párou a vyletěla ke stropu, takže neprodleně přivolal bratra a hbitě spolu vynalezli horkovzdušný balón. Herminie Cadolle přitom zlovolně, ba lze říci až zlomyslně, vymyslela podprsenku až více než sedmdesát let po vynálezu balónu, nehledě na ruského písaře, který se do vynalézání balónu pustil kdesi v tundře bez podobné smyslné inspirace daleko dříve než francouzští bratři. I náš tuzemský Vít Fučík, řečený Kudlička, který plnil létací pytel nejprve střevními a posléze i bahenními plyny, se zřejmě taky obešel bez podobné inspirace a Montgolfiéry stejně předstihl o víc než dvacet let.

Podobně je pěkně nesmyslná historka o jelenovi, štvaném na vrcholku skály Karlem IV.: podle jedněch jelen vydupl při útěku horký pramen, podle jiných skočil ze skály, pod kterou potom Otec vlasti namísto zdechliny našel horkou vodu. Baron Lützow coby zkušený myslivec popíral, že by jelen mohl běhat po skaliscích, takže skálu od jeho časů zdobí socha kamzíka. Nehledě k tomu, že jeleni neběhají po vrcholcích hor, podle nejstarších pověstí spadl do horké studánky Karlův pes a to ještě jen Bůh sám ví, jak to vlastně bylo.

Historie je samozřejmě plná historek sice zcela nesmyslných, leč naprosto nepůvabných, jako třeba pomluvy, jež byly několika málo autory navršeny na plzeňská práva. Hlavní autorka těchto nesmyslných, leč zcela nepůvabných historek, spolu se svými několika málo nohsledy z řad ministrů nespravedlnosti, jejich náměstků a rádoby kamarádů, sice prorokovala slavné a brzké vítězství komunismu v Americe, stejně však mají štěstí, že tam nežijí.

Nemyslím tím, že by byli zkráceni o některé hygienické radovánky (podle zákonů státu Arizona například oslové nesmějí spát ve vaně), ale mám na mysli například pokrokový zákon státu Mississippi (v překladu něco jako „Velká voda“), podle něhož je stanoven přísný „zákaz vydávání zbytečných zvuků.“ Nebylo by nádherné, kdybychom i u nás měli něco podobného?

Ostatně, poslední dobou se i paní komisní k všeobecné úlevě chová, skoro jako kdyby žila v Mississippi. Původně se mi dokonce zdálo, jako kdyby se svou partou dostávali rozum (ačkoli tyto jevy se zřejmě v přírodě vyskytují vždy jen odděleně).

Z minulosti bychom se ostatně mohli učit, z té dávné i z té méně dávné, jak neohroženě vždy stojí dobro proti vesměs dočista tupému zlu.

Vzpomínáte? Zvlčilý vysokoškolský pedagog, skrývající za svým zlotřilým vousem úzké napojení na mafii, který představuje nesporné, hlavně však nezměrné bezpečnostní riziko pro stát, se zastával veřejným míněním odsuzovaných zločinců (a vysloužil si tím všeobecné opovržení v podobě lidových popěvků, jimiž byl řádně zesměšňován).

A oproti němu třeba takový šéf Nejvyššího správního soudu, který nikdy a za žádnou cenu neporušil žádný zákon, nemluvě už o těch, kdo se srdcem plným sociálního cítění a myslí otevřenou pro opravdu hluboké reformy věnovali nezměrné úsilí důsledné očistě naší společnosti.

P.S. Zvlčilý vysokoškolský pedagog, skrývající za svým zlotřilým vousem úzké napojení na mafii, který představuje nesporné, hlavně však nezměrné bezpečnostní riziko pro stát, se zastával veřejným míněním odsuzovaných zločinců (a vysloužil si tím všeobecné opovržení v podobě lidových popěvků, jimiž byl řádně zesměšňován): neboť T.G.Masaryk jistě nebezpečím pro rakousko-uherské mocnářství byl, přičemž byl napojen na Tajný výbor Maffie, vedený jeho blízkým přítelem Eduardem Benešem, stejně jako se zastával nevinně stíhaných a třeba za tak zvané hilsneriády si tím vysloužil posměch nevzdělaného davu. Naopak: šéf Nejvyššího správního soudu Emil Hácha skutečně proslul tím, že slepě dodržoval i fašistické zákony, neboť i tyto zákony jsou prostě zákony, a zákon ctěn a dodržen být musí. Že se srdcem plným sociálního cítění a myslí otevřenou pro opravdu hluboké reformy věnoval nezměrné úsilí důsledné očistě naší společnosti o Heydrichovi čeští žurnalisté dokonce doopravdy napsali, samozřejmě ne teď, ale svého času (jak jsem si již dovolil kdysi připomenout).

« Zpět