Nezřízená

To jsou mi při pondělku věci: Nejvyšší soud například definoval nezřízený život. Nezřízeně žije především ten, kdo se opíjí, lže, je agresivní, obtěžuje okolí a vůbec se chová způsobem vymykajícím se dobrým mravům. Jak se zdá, ona zlá, potměšilá, zhusta opilá ošklivá kreatura, která se svým mladým, věrným, poněkud obtloustlým ministříkem nespravedlnosti vymýšlela nebetyčné zhovadilosti, například rušení akademických titulů a jiné, by mohla být nejen zlou, ošklivou, potměšilou a zhusta opilou kreaturou, jak ji všichni známe, ale mohla by snad žít i nezřízeným životem? Že by tyto bytosti z ničeho nic přišly o zvláštní zákonnou protekci?

Samozřejmě, obtěžování okolí či časté popíjení, zejména na veřejnosti, nesmí být jen nahodilé. Aby šlo o ten pravý nezřízený život, musí ke lhaní, pití, obtěžování ostatních atd. docházet kontinuálně, pravidelně a často. Což si myslím, že se v případě oné arogantní, zlé, zlovolné bytosti, jež povýšila svůj vlastní zájem nejen na veřejný, ale dokonce nad veřejný, bylo bohužel dáno měrou opravdu vrchovatou.

No, teď nám tedy Nejvyšší soud ukázal, že kdo pije, případně fetuje, lže, obtěžuje okolí atd. nemusí například dědit, i když jinak by dědil. Budeme se nyní zamýšlet, jestli k nezřízenému života je nutno lhát, jako když tiskne, nebo stačí třeba jen ze všech sil pomlouvat? Jestlipak je podstata nezřízeného žití naplněna nedodržováním sli­bů?

Což by mohlo být z našeho hlediska mnohem zajímavější. Dnes asi opravdu ani tak nejde o to, zda nějaká opilecká kreatura z dávné minulosti (míněna jako vždy přední česká marxistická osobnost, velký dělnický vůdce a ideolog, zřejmě i vědec, Klement Gottwald) a její věrný ministřík spravedlnosti či podle potřeby čehokoli jiného, např. obrany, (Alexej Čepička) měli nebo neměli dědit z důvodu případně nezřízeného života.

Ale bývalému panu ministrovi dopravy dnes vytýkají, že nesplnil slib (že v případě odsouzení odejde z vysoké politiky). Jak stříbřitě se proti němu leskne třeba (bohužel stále ne bývalý) pan současný ministr nespravedlnosti. Ten kdysi slíbil, že nevyhodí z plzeňských práv žádné učitele ani studenty. A klobouk dolů, musím (ač nerad) uznat, že svůj slib stoprocentně splnil.

Ač to tak nevypadalo, nevyhodil nakonec nejspíš ani jednoho učitele. Ti, kteří neodešli sami, aby se s ním nemuseli potkávat, totiž sice dostali výpovědi, ale sepsané s tak tvůrčí invencí, že následně univerzita všechny spory, kde se jí nepovedlo se s protistranou dohodnout, katastrofálně prohrála. A když už jsme u toho, ony (čtyři) stovky studentů přece taky nevyhodil on, ale pán, který tráví čas tím, že si s paní komisní připíjí na zmar své původní alma mater a zdar a akreditaci té nové.

Onen vyhazovač byl pán, ohledně nějž se pan demokracii a právo na samosprávu respektující ministr dohodl s paní komisní, že bude demokraticky zvolen do funkce jeho nástupce, přičemž za to, že do funkce děkana plzeňských práv bude zvolen někdo, s kým se jí dobře pije, slíbila paní komisní naopak bezproblémovou akreditaci (jak sám pan ministr vypraví na You Tube: „Dohoda s Dvořákovou“). Jen mi není úplně jasné, k čemu by ta akreditace byla, tedy přinejmenším zhruba po půl roce? Pan vyhazovač totiž vymetal studenty ze školy tempem 400 za měsíc, takže za půl roku by už nebylo koho vyhazovat, a akreditace by jaksi ležela ladem? Ledaže by si ji pan statutární vyhazovač pro jistotu vzal i s reformami sebou na svou novou, soukromou školu?

Abych ale neodbíhal, zřejmě je mnoho cest, jak dodržet daný slib, a někteří umí dodržet slib i úporným jednáním směřujícím k jeho porušení. Že by tu platilo, že se nemá hledat zlý úmysl tam, kde lze vše vysvětlit jen prostou blbostí?

Každopádně, být někým, kdo popíjí, klidně i na veřejnosti, pomlouvá a jinak lže a vymýšlí si, obtěžuje všestranně své okolí a vůbec si počíná nepěkně, bylo by mi smutno. Jak se zdá, přišly tyto bytosti o zvláštní zákonnou protekci. Vždyť podle § 21 obecného zákoníku občanského z roku 1811 zuřiví, šílení a blbí byli pod zvláštní ochranou zákona (zatím poslední novela středověkého zákoníku, která bývá označována jako „nový občanský zákoník,“ to ovšem poněkud přeformulovala).

« Zpět