Nové druhy

**EDIT: V době nezměrné lidské tragedie kdy každý soudný člověk sdílí žal s postiženými, není důstojné zabývat se úsilím těch, kdo usilují o neexistující zásluhy na úkor jiných. Proto se omlouvám za víkendové odmlčení.**

Začátek tuzemského víkendu přináší aspoň malé uklidnění, aspoň nějakou malou (milou spíš ne) jistotu v rozkolísaném světě: trůn šéfky Akreditační komise není ohrožen. Předpovídači počasí prokázali, že nemají ani trochu fantazie, takže nikdo z nich nemůže na tuto velmocenskou funkci ani pomyslet. Předpověděli totiž, že bude hnusně a ono hned od sobotního rána opravdu ohavně také je. K čemu by takové proroky někdo potřeboval? Prorokovat se přece má tak, že se něco úžasného vymyslí a pak se tomu realita nějak přizpůsobí, nebo se aspoň tváříme, že jsme zakřivili časoprostor přesně podle svého třeštění, když už se sama realita zohýbat nenechá, samozřejmě za pobaveného přihlížení těch, kterých se to netýká. My ostatní, kterých se to týká, z toho zas takové gaudium většinou nemáme. A navíc, přes týden nás zásobují spletitými (nebo jen spletenými, anebo dokonce jen popletenými?) ohavnostmi přisluhovači paní věštkyně a přes víkend počasí (nemluvě o tragických zprávách zahraničních).

Což mi připomíná, kdo vlastně s tkaním lepkavých stát ovíjejících pavučin začal. Proroci, i ti šílení nebo falešní, mají zpravidla aspoň pár následovníků, takže se nemůžeme divit, že právě takový opuštěný párek následovníků využil chvilky, kdy nezávislý novinář pan Urban zrovna nevede tříkreditový kurz s profesorkou Dvořákovou, ani nepomáhá se skenováním právnímu zástupci jedné společnosti, která se prý soudí se státem o tučný peníz, aby si nezávislého novináře vypůjčil k utkání svých vlastních pavučin.

Nejsou to ovšem rozhodně žádní profesoři, nejspíš nevystudovali ani ruštinu, a tak jejich pavučinám nikdo kloudně neporozuměl, zatímco novodobá Libuše se proměnila v pavouka celkem kvalitně (v českých podmínkách je obvyklejší obrácený postup a navíc se žábou, ale ta pavučiny neumí: teď si ale uvědomuji, že v tom vlastně není mezi žábou a tkáči pavučin domněle ovíjejících stát žádný rozdíl). Proměna princezny v pavouka ovšem nic moc. Produktem té části princezního těla, která u pavouků produkuje vlákno, totiž zpravidla zvlášť kvalitní sítě nebývají a k takhle zhudlařené síťce by se žádný hrdý pavoukovec určitě nehlásil (slušný pavouk, kterému se nepovede kolová síť, ji zpravidla sežere a uplete si novou).

Už jsem psal, že mne překvapilo, že pavouk vidí tak špatně, že klidně přehlédne i dům, ale dokonce ještě víc mne překvapilo, že někteří členovci vidí tak neskutečně zakrouceně, jako ti investigativní třeba v pondělí 29.3. (a pořád ještě se nevyneslo, jak obrovskou boudu tak fantasticky přehlédli). Jen jestli jsme díky Ústavnímu soudu (jakže to napsal pan ombudsman Motejl: Za plzeňskou kauzu může Ústavní soud) neobjevili nové druhy třídy Aranae (pavouci), pavouka akreditačního a pavouka investigativního.

A tak si radši jen povzdechněme nad tou všeobjímající rovností a spravedlností, podle které jednomu (tedy jedné) vystudování ruštiny za totality postačí ke kariéře všemocného úředníka v demokratickém státě, zatímco jiný je za podvodníka, protože požádal o uznání zápočtů z ruštiny, které kdysi za totality v Rusku získal, a nenechme si studený, větrný, deštivý a tragický víkend kazit ještě víc.

P.S. Pokud jde o mývalici Matyldu, vzkazuje, že rozhodně vítá proměnu jakékoli kněžny v pěkně chlupatého, křupavého pavouka, ale obráceně by ji to fakt nepotěšilo.

« Zpět