O Russelovi a příslovích

Opravdu jen nerad bych v těchto úvahách budil dojem, že například vývody jedné postarší komisní dámy neodpovídají špičkovým poznatkům moderní vědy. Pravý opak je pravdou, a to nemám na mysli ani poznatky diagnostické.

Ty totiž jsou, jak známo staršího data. Jestliže svého času paní komisní coby prostá státní úřednice zarytě držela jazyk za pevně zaťatými zuby a neřekla ani slůvko třeba na adresu plzeňských práv, zatímco její druhé, politologické já o témže tématu halasně hovořilo dnem nocí, pak přece diagnosticky nešlo o nic nového, protože podobné štěpení osobnosti popisovala už bible, jež pro ně měla výstižný hebrejský výraz: mešuge, velmi vhodný i výstižný i v dnešních časech. Možná, že se biblických časech nebylo tak dobře známo, že onen stav nazývaný mešuge, je prudce nakažlivý.

Ale v posledních dnech a týdnech jsme se přece dozvěděli, že pan ministr nespravedlnosti se svým kmotříčkem (podle nejmenované slečny Kočí „s tatínkem o Jirky“) rozhodně nešel lobbovat za bývalým panem ministrem dopravy jako ministr nespravedlnosti, ba ani spravedlnosti (kmotrovské či jiné), ale jako činný regionální politik, neboli vyslal s panem kmotrem toliko své druhé, regionální já (což je tím zajímavější, že naposledy v médiích prohlašoval, jak není v regionální politice již řadu let činný, to když onen pan bývalý ministr prohlásil, že bude kandidovat v příštích volbách v jeho kraji, protože právě pan ministr a jeho kmotr jsou představitelé té největší hniloby v naší politice).

Bývalý pan ministr dopravy ovšem sklidil trest za svou lehkovážnost a imunitu vůči nakažlivé chorobě typu mešuge. Kdyby byl na pana kmotra a jeho maňáška (pana ministra nespravedlnosti) hodnější, chodili by za ním častěji, a mohl by se spokojeně nakazit a tvrdit, že půjčky neposkytoval jako poslanec či čelný člen strany, ale jako kamarád od vína.

Vždyť paní komisní také jako předsedkyně nejmenované akreditační komise rozhodně nezákonně nepopíjela na zmar kontrolovaného subjektu (plzeňských práv) s jeho odrodilým studentem a ještě odrodilejším profesorem, ale věrna tomu, že je totálně mešuge, popíjela radostně a z lásky s nějakým studentem a nějakým profesorem jako řadová ruštinářka, pardon, řadová politoložka.

Vždyť pan ministr nespravedlnosti ještě jako děkan nerozdával několika málo studentům po několika desítkách tisíc korun zato, že ho volili do funkce, ale jako hodný strýček jim je rozdával z čisté a nezkalené lásky ke všemu mladému a hezkému.

Paní komisní nenabízela v televizi úplatek (akreditaci za změnu názvu plzeňských práv), ale jen oslňovala diváctvo jako zářivá televizní kráska.

Pan ministr nespravedlnosti sice kdesi na You Tube vykládá, že dohodl s paní komisní (viz: „Dohoda s Dvořákovou“) akreditaci, pokud budou demokraticky do vedoucích funkcí zvoleni ti, se kterými se jí dobře pije (viz fotografii u úvahy Ilustrovaná II), ale to určitě slibovala jen jako prostá ruštinářka, možná při názorném výkladu starých dobrých ruských přísloví, třeba: Pomluva je jako uhlí, když nespálí, aspoň umaže. Anebo: když jsou všechny dívky milé a krásné, kde se bere tolik zlých bab?

I pan kmotr se dal slyšet, že jeho vztah s panem ministrem není vztahem loutkovodiče a jeho maňáska, jak se mylně domnívá bývalý pan ministr školství, ale že pan maňásek, pardon, pan ministr, rozšířil panu kmotrovi, coby prostému studentíkovi, v mnoha směrech obzory, zejména pokud jde o výtvarné umění.

Pan bývalý ministr dopravy se jistě jen mylně domníval, že u něj byl pan ministr a pan kmotr lobbovat kvůli ředitelství silnic a dálnic, ve skutečnosti si určitě přišli pokecat o obrazech.

Abychom se však vrátili na počátek: závěry paní komisní opravdu zcela odpovídají geniálním tezím například takového Bertranda Russella.

Vždyť ten přece napsal, že z nepravdivého tvrzení lze vyvodit jakékoli tvrzení.

« Zpět