O těch, co po nich ani pes

neštěkne, u příležitosti Dne dětí

Některé národy a osobnosti dokázaly tak mnohé, a přitom po nich ani pes neštěkne.

Mnohé skutečnosti se proto mohou z dnešního pohledu zdát celkem překvapivé. Třeba že s prvním nápadem slavit den dětí přišli jak známo v Turecku, přesněji tehdejší pan prezident stanovil, že se to bude slavit, ale 23. dubna. Dnešní první červen byl určen podle festivalu dračích lodí, který se sice konal v kalifornském San Franciscu, ale dnem dětí se stal, protože byl hojně navštíven čínskými sirotky. Takže za dnešním dětským svátkem stojí Turecko a Čína.

Svátek dětí by určitě mohly slavit i děti teprve počaté, ale ještě nenarozené. Podle § 25 občanského zákoníku se totiž na počaté dítě hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům. Takže slavit jistě, ale zdědit třeba nějaké ty dluhy, to určitě ne. Kdyby měl tuhle zbraň (§ 25 občanského zákoníku) i dispozici třeba takový král Ladislav Pohrobek, vůbec by si nemusel lámat svou mladou habsburskou hlavu s dluhy svého otce, protože by je, coby dítě sice počaté, ale dosud nenarozené, vůbec nezdědil.

Zatímco v Turecku vymysleli svátek dětí a čínské děti napomohly jeho červnovému termínu, v naší krásné vlasti jsme si zase pořídili největší oslí dílo světa, konkrétně Ďáblovu bibli sepsanou na pergamenu z kůže 160 oslů, což byl počin vpravdě heroický, protože v té době oslové v Čechách nežili.

Jak my, kteří musíme občas listovat v občanském zákoníku, dobře víme, doba se změnila a co platilo kdysi, dnes už neplatí (takže jsou u nás oslové zhusta k vidění). A když už nám ti Švédové onen největší oslí produkt hanebně ukradli, moudře (a ovšem také korektně a transparentně) jsme si pořídili jeho moderní obdobu v podobě našeho nevídaného občanského zákoníku.

Ostatně, pěkná česká přísloví nám osvětlují i soudržnost autorů onoho velkého díla, zatímco přísloví arabská zase kontinuitu jejich hlubokomyslného uvažování. Neboť ono první nám prozrazuje, že osel oslovi nejvíce se líbí, zatímco ono pouštní zase praví: Pošli osla do Mekky, zase se Ti osel vrátí (ovšem arabsky).

Už vůbec by třeba nemělo být zapomenuto, jak podstatné kroky ono veledílo překonávající Ďáblovu bibli (a to nebylo potřeba ani celých 160 oslů!) vykonalo třeba na cestě k odstranění kriminality, zejména krádeží, z našeho života.

Majetek ve svěřenském fondu přece (jak už víme) podle § 1448 odst. 3 občanského zákoníku není ani majetkem jeho zakladatele, ani majetkem správce, ani majetkem toho, kdo z něj dostává peníze, ale nepatří vůbec nikomu, takže ho není komu vzít. A není-li komu co vzít, jak byste chtěli krást?

Sami vidíte, některé osobnosti dokázaly tak mnohé, a přitom po nich ani pes neštěkne.

« Zpět