Odpolední

Jsou zprávy zajímavé a nezajímavé a obehrané, i když jsou si často navzájem podobné, jako třeba dnešní zajímavá zpráva, že anglický kocour honí po ulici pošťáky, anebo ta nezajímavá a obehraná, že plzeňští pošťáci konečně dostali kšeft (šest kšeftů?) v podobě dopisů, na jejichž psaní byl někdy před čtvrt rokem najat jakýsi ministerský úředník. Petice proti blbosti byla zřejmě podepsána pseudonymy (opravdu se signatářům moc nedivím), což je trochu škoda, protože blbosti je na světě příliš, ovšem na druhou stranu je potěšující, kolik lidí se k ní stejně chce připojit (právě proto, že blbosti je na světě příliš).

Hlavní však je si v krásném pátečním odpoledni, po kterém nás prý čeká chladný a deštivý nepěkný víkend (kdyby však předpovídači počasí věštili stejně úspěšně, jako věštkyně z Akreditační komise, čekal by nás ovšem víkend vskutku nádherný) uvědomit, že zprávy jsou sice značně omšelé (i reportéři, ba i reportérky, zoufale lomí rukama, že pořád musí psát a natáčet o plzeňských právech, ale že na tom jejich šéfové prostě trvají), ale celkem dobré: očista plzeňských práv neodvratně začala a do určité míry i úspěšně pokračuje.

Opět posuďte sami: novopečený děkan sám sebe vyhodil z doktorského studia (ze studia doktorského studijního programu Teoretické právní vědy), v němž ho bez zřetelných výsledků nechalo přežívat nedůsledné a trestuhodně benevolentní bývalé vedení, novopečený děkan vyzval svého přítele, s nímž sdílí toskánské opálení, aby zanechal podezřelého studia (bez úspěchu), senátor pseudostudent se proměnil v bývalého studenta (jen nevím, zda se z housenky stal motýl nebo naopak) a pořád nevíme, zda novopečený děkan splní svůj veřejně vyhlášený slib, že někdy v květnu funkci opustí (vzhledem k míře splnění stejně veřejně daného slibu, že zabrání mediálnímu osočování fakulty, jejích studentů a absolventů a nevyhodí žádné učitele, je výsledek velmi, velmi nejistý). Očista tedy započala a zatím, jak vidíte, vychází tak půl na půl.

Náprava zjevně pokračuje třeba i tím, že výborného pedagoga, kterého halasně vyzývali k opuštění fakulty, nezbytnému pro její očistu, a kterého posléze opravdu vyhnali, prosí, zda by se neujal přednášky, kterou kromě něj nikdo nezvládne. Konec konců, pokračuje i estrádní pořad Mrtvé duše revival, v jehož rámci stále zjišťuji, že ještě i dnes jsem garantem oborů, školitelem a vedoucím kvalifikačních prací a přednášejícím (podle systému STAG, kam může překvapeně nahlédnout každý student). Na rozdíl od šéfky Akreditační komise se neumím rozštěpit na dvě různé osobnosti (ona to umí: na šéfku Akreditační komise a na politoložku), takže není možné, že by moje druhé já učilo v Plzni, aniž by o tom moje první já vůbec vědělo, neučím ani zdálky silou vůle, v případě novopečeného vedení nějak moc nevěřím ani tomu, že by přání bylo otcem myšlenky, takže to bude asi zase jenom obyčejný bordel.

Rád bych se s vámi před víkedem zasmál, ale nejde to. Nechci pořád napínat ty nešťastníky, kteří si z té části těla, jež není sklerotizována, vysoukali tak ohromující pavučinu, a teď pořád neví, co při jejím tkaní tak osudově přehlédli. Ale ta zpráva o událostech z 29.3. se kupodivu pořád ještě neprovařila a já bohužel opravdu nesmím ani naznačovat. Lítost nad tím, že se zatím pořád nemůžeme od srdce zachechtat, mne však vede k odbornému zamyšlení:

Tvor soukající z oné části svého těla, která je na něm skoro nejdůležitější, lepivé sítě je pavouk (tedy členovec). Platí povinnost mlčenlivosti i vůči členovcům?

P.S. Osobní: Na ty dva sympatické mladé lidí, kteří se mě dnes v Karlových Varech ptali, zda jsem to já a potom mi řekli, že se jim tyto stránky úžasně líbí, jsem překvapeně čučel jako pitomec a vyveden jimi z míry jsem nedokázal zareagovat jako slušný člověk (a třeba pořádně poděkovat). Pokud chcete, budu velmi rád, když se mi ozvete. Kdyby ne, děkuji mnohokrát a přeji opravdu vše dobré.

« Zpět